16/09/2017

Co mě nemoc naučila

Trochu jsem otálela, zda se chci něco takového psát. Nejsem typ člověka, který by se příliš svěřoval. Jedině těm pár blízkým lidem, i když je spousta věcí, které o mě neví. A mluvit o zdravotních problémech není zrovna tím, co by mi šlo nejlépe. Přeci jen je to dost choulostivé téma. Ale říkala jsem si, že to může inspirovat ty z vás, kteří si prošli/prochází něčím obdobným.

Asi před dvěma lety, když jsem byla na běžné prohlídce, přišla moje doktorka na to, že mám sníženou funkci štítné žlázy. Nebylo to ale nijak dramatické, takže zatím nebylo nutné, aby se to nějak řešilo. Bohužel jsem následující rok zažila až příliš stresujících událostí (smrt dvou členů rodiny, vážnou nemoc blízké osoby, problémy s prací, bydlením apod.), které mi spoustu z projevů hypotyreózy zhoršily. A přede mnou stála otázka, zda jít do hormonální léčby, nebo to zkusit jinak.

Protože jsem člověk, který věří v sílu přírody a také tomu, že každá nemoc má svůj původ v naší duši, rozhodla jsem se pro bylinnou léčbu a homeopatika. Později jsem přidala ještě aromaterapii a reflexní terapii. Věděla jsem, že to nebude lehké. A upřímně, byly chvíle, hlavně na začátku, kdy mi bylo tak zle, že jsem netušila, jestli to zvládnu. Všechna snaha se ale vyplatila. Když jsem před týdnem byla na odběru krve, všechny hodnotu už byly v normě. Ty nejhorší problémy už mám za sebou, i když mě pořád trápí zhoršená kvalita vlasů a ještě pár "méně důležitých" věcí. Ale ono to chce čas, tělo nejprve potřebovalo získat sílu k tomu, aby mohly začít správně fungovat ty nejdůležitější orgány.

A co mě moje nemoc naučila?

1. Nehrát si na hrdinu.
Bývala jsem typem člověka, který chce za každou cenu všechno zvládnout. Klidně jsem pracovala do půl jedné v noci, jen abych splnila vše, co mé šéfové přišlo nutné. I v ostatních oblastech jsem si chtěla se vším poradit sama. Nikomu jsem neřekla o pomoc. I když by mi bývali rádi pomohli. Po určité době se ale přestali ptát. Proč by se taky ptali, když jsem o to nestála, že? Dnes už ale vím, že není nic špatného na tom, nechat si občas pomoci. Něco odložit, protože na to nemám sílu. Nechat věci na jindy, protože se to prostě neposere. A taky už konečně chápu, že ne vše musí být dokonalé.

2. Pořádně jíst
Jojo, být vegetariánem je zodpovědnost. Není to jen o tom, přestat jíst maso, a místo něj si dát třeba tofu. A moje tělo by dalo jasně najevo, že takhle teda ne. A tak si už nějakou dobu hlídám, abych jedle pestře a měla dostatek jódu, železa, vitaminů skupiny B apod. Člověk má hned více energie a cítí se celkově lépe.

3. Odpočívat
Zklidnit se a nespěchat. Dělat věci svým tempem. Docela dlouho jsem lítala jak blázen, což taky přispělo k mým zdravotním potížích. Nakonec jsem ale definitivně zjistila, že to pro mě není. Jsem raději pomalá. Pečlivá. A klidná. Občas to někteří špatně snáší a mají mě takříkajíc za spící pannu. Ovšem mě to opravdu vyhovuje, protože se pak cítím lépe a také mnohem více vnímám svět kolem sebe. Asi je to i jeden z důvodů, proč už mě ani trochu neláká žít ve velkém městě.

4. Dát sama sebe na první místo
Upřímně? Tohle bylo asi nejtěžší. Měla jsem strach, že mě lidé odsoudí. Že se urazí. A tak. No, neskutečná pitomost. Měla jsem pocit, že to, že se staráte v první řadě sami o sebe, je něco špatného a že se za to musíte omlouvat. Ha ha. Teď už vím, že je důležité zajímat se v první řadě o sebe. Dělat věci kvůli sobě. A přestat řešit problémy druhých, i když je máte rádi. Protože každý by si měl řešit to svoje. Tím nechce říct, že bych se stala sobcem, to ne. Ale vím zkrátka, kdy nemám sílu na to, abych poslouchala problémy jiných.

5. Rozmazlovat sama sebe
Tohle trochu souvisí s předchozím bodem. Ale je to neméně důležité. Naučila jsem se dělat radost sama sobě. Jít občas na kafe. Nebo na dort. Užít si chvilku o samotě s k´prima knížkou. Vypnout večer fejsbuky a před spaním tak trochu meditovat. A taky není nic špatného na tom, koupit si něco naprosto zbytečného. Pořídit si to jen tak, protože se vám to líbí. Třeba nový tričko. Nebo se prostě sbalit a vyrazit na pár dní na výlet. Třeba na Moravu. Nebo si přihlásit na drahý kurz jógy. Protože jste člověkem, se kterým žijete neustále, měli byste ho zkrátka pořádně rozmazlovat.

6. Být víc sama sebou
A neřešit, co si o tom kdo myslí. Když je vám blbě, více se ponoříte sami do sebe. Naučíte se vnímat to, jak promlouvá vaše duše. V lepším případě ji i začnete poslouchat. Najednou tak zjistíte, co chcete doopravdy dělat. Ideálně to i začnete dělat. A jak nejlépe poznáte, že jste sami sebou? Spousta lidí vás přestane chápat. Budou na vás koukat jako na cvoka. Někteří se s vámi přestanou bavit. A vám tu bude úplně jedno. Protože se budete cítit sami sebou. A jako bonus vám do života začnou přicházet stejně naladění lidé. Za to vám ručím. :)

Mějte se krásně, Zuzi

2 comments :

  1. Doufám, že všechno bude v pohodě! Držím pěsti a posílám dávku pozitivní a čisté energie <3

    ReplyDelete

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.