13/01/2017

Každý to chce!

Včera večer jsme byli v jedné nejmenované čajovně, a když jsem na pár minut osaměla u stolu, nechtěně jsem vyslechla rozhovor pětice žen, které seděly opodál. Teda nechtěně ... Víte, jak to je. Ne že bych úmyslně střežila uši, ale ono když zaslechnete útržek nějaké věty, tak se zkrátka občas stane, že vás to zaujme. A tak posloucháte dál.
No, jedna z těch pěti žen ve středních letech vyprávěla svým kamarádkám o jakémsi muži, kterého označovala za partnera. Načež další z přítomných se jí zeptala, zda to opravdu je partner ve smyslu životního partnera. A první paní odpověděla, že přece jo. Že spolu pracují a vídají se i mimo práci. A on že když není jinde zadaný, tak je to její partner. Protože spolu tráví hodně času. V tu chvíli mě napadla otázka, na kterou jsem se samozřejmě nezeptala. A totiž co spolu v těch volných chvílích dělají. Pokud spolu chodí na kafe a na večeře, tak to může klidně být čistě pracovně-přátelský vztah. Nicméně, netuším, jestli se navštěvují doma a co tam po nocích případně dělají.
A teď o něco vážněji. Nesejde na to, jestli má dotyčná s kýmsi partnerský vztah, nebo nemá. To, oč tu běží, je nejistota. Nejistota pramenící z toho, že nedokážeme mluvit otevřeně a zcela upřímně. Víte, lidé mají podle mě jeden velký problém. Všichni chtějí vědět, co si myslíte, ale nikdo to nechce slyšet. Domnívám se, že ta paní dávala přednost žití v přeslazené iluzi, než aby se dotyčného muže bez ostychu zeptala, jak to mezi nimi je. Ono totiž když splaskne ta obří bublina vysněné reality, zůstane vám jen skutečná realita. A ta bývá dost často velmi odlišná od toho, co jsme si stvořili ve svých představách. A například tahle žena bude nejspíš raději žít v nejistotě živena svou romantickou představou, než aby zjistila, že ji nějaký ten pán bere pouze jako obchodní partnerku, se kterou si rozumí, a tak se s ní rád vídá i mimo kancelář.
Ano, není vždy snadné poslouchat pravdu. I když je podaná diplomaticky, citlivě a ohleduplně, dost jednoduše může dojít k tomu, že jsme z toho zklamaní. Ale je to celé jen o tom, že jsme uvěřili jakési iluzi a nechali ji, aby příliš infikovala naši realitu, která se odehrává teď a tady. Žití s hlavou v oblacích vcelku nepřináší nic dobrého. Vím to z vlastní zkušenosti. Žila jsem tam přes čtyřiadvacet let. A od té doby, co jsem nohama víc na zemi, jsem mnohem šťastnější. :)

No comments :

Post a Comment

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.