30/12/2016

Hlavně ať je to bio, eko!

Přírodní kosmetika a ekologická drogerie jsou mi velmi sympatickými obory. Už před nějakými deseti lety, když jsem nastupovala na střední, jsem se začala zajímat o problematiku testování na zvířatech a zrovna leaping bunny byl prvním certifikátem, se kterým jsem se seznámila. Nabízí jistotu, že daný výrobek ani v něm použité suroviny nebyly testované na zvířatech. (Upřímně řečeno, dnes jsem ještě raději za certifikát vegan). Pravda, už tehdy se mi dosti zúžil výběr produktů v drogerii (kam už dnes prakticky nechodím). Pamatuju si, když jsem o pár let dříve začala experimentovat s přírodními šampony od Santé, Lavery a Alverde. Nic moc jiného u nás tehdy běžně k dostání nebylo.
A dnes, o nějakých deset let později, jsou mé znalosti kosmetiky o něco rozšířenější (a to nejen díky tomu, že pracuji v oboru). Výrobek, který sám sebe prohlašuje za "přírodní", a přitom nemá žádný certifikát, obsahuje kdejaký (byť o něco šetrnější) chemický sajrajt a ani se nepochlubí zemí původu, mi do košíku nesmí. A ano, napadají mě hned dvě nebo tři konkrétní značky, které si hrají na přírodní a používají PEGy, parafín, vazelínu apod., ale mým cílem není je tady označit a dělat jim špatnou reklamu. Osobně pevně věřím tomu, že ten, koho to zajímá, si relevantní informace opatří sám. :)
Je pravda, že moc kosmetických produktů nepoužívám. Ale třeba deodorant, mýdlo a zubní pastu si kupuju vcelku pravidelně. Ale pleťovým maskám, peelingům a podobným věcem jsem na chuť zatím nepřišla. Když už mám tu potřebu, snadno si něco takového splácám doma sama. Nebo i balzám na rty, tělové máslo a tak. Naposledy jsem vyráběla prací gel, se kterým jsem moc spokojená (a recept bude brzy taky!
Trochu mě ale zaráží jedna záležitost, a upřímně, jsem v tom ještě trochu pokrytec. Je moc hezké, že se lidé začínají stále více zajímat o přírodní kosmetiku a ekologickou drogerii. O tom, že přírodní kosmetika a bio kosmetika jsou dva pojmy, se tu rozepisovat nechci. Ale zkrátka to, že je krém z přírodních surovin, ještě neznamená, že je bio. Ale poslední dobou moc nechápu to, že se lidé v honbě za kvalitními produkty až tolik nezajímají, odkud daný výrobek je. Jasně, je fajn, že to a to má certifikát Natrue, Ecocert apod. Ale když to k nám povezeme z druhého konce světa, trochu to podle mě pozbývá smyslu. K čemu mi je, že si koupím úžasný přírodní krém ze surovin v bio kvalitě, se čtyřmi certifikáty, když ho stejně musel někdo dopravit přes půl světa? No nevím jak vy, ale já nejsem až tak naivní, abych si myslela, že ho někdo nesl tisíce kilometrů v batohu na zádech.
Co se snažit více podporovat místní, byť i maličké výrobce? Proč nezkusit tuhý šampon, deodorant nebo krém na ruce, který vyrobil někdo v naší zemi, nebo třeba přímo v našem kraji? Nebo proč si rovnou nezkusit vyrobit něco doma?
Jasně, můžete namítat, že suroviny jako olivový či arganový olej, bambucké máslo a tak asi stěží vypěstujeme v českých luzích a hájích, a já s tím souhlasím. Ne všechno si obstaráme sami. Ale na druhou stranu, kdeco se dá nějak nahradit. Když budeme chtít. A mě osobně vždy potěší, když si pořídím něco od českého výrobce a vyměníme si k tomu pár milých slov, než když nakoupím u velké mezinárodní značky, za kterou ty lidi nevidím.
Ale abyste si nemysleli, sama používám arganový olej z Maroka či bambucké máslo. Ale zbytek kosmetických produktů mám povětšinou od německých značek nebo od malých českých výrobků. 
A ano, není to jen o kosmetice. Také jsem nedávno měla ohromnou radost z toho, když jsem na nově koupených ponožkách viděla, že jsou vyrobené v České republice. A když jsem si pořídila vlněný svetr a zjistila, že je made in Italy, radovala jsem se, že ho nevyráběly děti v Číně nebo třeba ztrhané ženy v Bangladéši. :)

25/12/2016

Kávová láska kvete v Brně!

Zanedlouho tomu budou tři měsíce, co jsem strávila čtyři dny ve velice příjemném a přátelském městě, které si mé srdce získalo již ve chvíli, kdy se jeho název objevil na ceduli. Přišla jsem si tu jako doma. V jeho centru, kde skoro každý roh voní čerstvě pomletou kávou, jsem se zorientovala vcelku rychle, a tak jsem se během svého pobytu každý den rozmazlovala v alespoň jedné kavárně. A víte, jediná věc, která mě mrzí, je ta, že jsem těch kaváren nestihla navštívit víc! Takže Café Atlas, Punkt a jiná místa (jako třeba to místo s cupcaky na Svoboďáku)  musí holt počkat na příště ...

A teď už k těm kavárnám, které si mě získaly. Ačkoliv jsem z Plzně i Prahy zvyklá na to, že ne vždy, když jde o kávu, odcházím s plně uspokojenými chuťovými buňkami, Brno bylo zářnou výjimkou! O důvod víc, proč sem zavítat zas někdy příště. První kavárnou, kterou jsem navštívila, byl Mezzanine v Údolní ulici. No jo, pravda, pracuje tu můj kamarád (a zároveň můj tehdejší hostitel a průvodce v jedné osobě), takže jsem tu během těch pár dní strávila v součtu hodně hodin, ale i tak bych na tohle místo pěla chválu. Prostředí je moc příjemné, obsluha velmi milá a káva výborná. Já měla to štěstí, že se zrovna konal Týden kávy, takže jsem si tu užila cupping, přípravu indické kávy i absinthový večírek. Ale i kdybych tu byla v jakoukoliv jinou dobu, odcházela bych odtud se spokojeným bříškem, jelikož cappuccino z rukou šikovných baristů, mňamózní dortík a přátelská atmosféra jsou zkrátka něčím, za čím se chcete vracet!

Druhý den ráno jsem celá natěšená zavítala do Skogu na Dominikánském náměstí. Na tohle "hipsterké" místo jsem se obzvlášť těšila! (Stejně jako na Arboretum.) Z bytu jsem to měla co by kamenem dohodil, ale i tak jsem málem zabloudila (vidíte, jak si protiřečím?!), než jsem tohle místo našla. Hned po vstoupení dovnitř jsem užasla! Kavárna vypadala ještě lépe než na fotkách! Pěkně jsem se uvelebila na malém gauči a objednala si cappuccino od velice milé obsluhy. K mému potěšení i tady vědí, že ke kávě patří sklenice (a ne panák) vody. Káva chutnala vskutku báječně! A já si ji šetřila, jak jsem mohla, zatímco jsem četla svého milovaného Khalila Gibrana. Musím říct, že jednoduše a vkusně zařízený interiér a tišší prostředí mi plně vyhovovalo. A jakmile budu zas někdy v Brně, určitě se stavím!


Předposlední den vedly mé zvídavé krůčky do Melounového cukru ve Františkánské. Místo s takovým poetickým názvem zkrátka v mém cestovatelském deníku chybět nesmí (ano, vedu si v diáři seznam kaváren, ke kterým pak případně kreslím srdíčka, když mě zaujmou). Prostředí tu tentokrát bylo jinačí. Útulná kavárnička s decentní výzdobou si mě také získala velmi rychle, stejně jako jejich vynikající cappuccino s krásným latte artem i banánovočokoládový cheesecake. A víte, co je moc milé? Když ke kávě dostanete i mandličku v župánku! Jen se nelekněte vtipných štítků na dveřích, až tu zavítáte na toaletu. :D

No a poslední ráno jsem si zaskočila do Momenty, kterou najdete na Zelňáku. Jelikož mě zdejší, lehce industriální prostředí příliš netáhlo, objednala jsem si cappuccino s sebou. I když jsem na něj čekala o něco déle (což se ale dá pochopit vzhledem k tomu, kolik lidí tam bylo), i tentokrát byl můj jazýček spokojen. Cappuccino bylo opět skvělé, s krásným mléčným obrázkem. Ale jak říkám, vysedávat bych tu asi nemusela, interiér mě osobně moc nezaujal.

Brněnské kavárny mě vskutku rozmazlily. Domů jsem tedy odjížděla trochu nerada. Zato s velkým poučením do života. A sice s takým, že pěna se nesbírá lžičkou ihned po naservírování kávy, ale pěkně se nechává být tak, kde je! Hm, možná to byl jen vtip. Ale znělo to natolik přesvědčivě, že to od té doby, ani nevím proč, dodržuji. :D A taky jsem zjistila, že se mám ještě co učit, protože v kávě neumím cítit tóny čokolády, kytiček nebo třeba ovoce!

22/12/2016

Nečekaná překvapení

Tedy, hned na úvod mě napadá, že to spojení je trochu nesmyslné. Překvapení nejsou čekaná, to by přeci nedávalo smysl. Očekávané překvapení už není překvapením. Nýbrž jen potěšením. Takže ten název je vlastně hyperbola. Vskutku. Taková ta literární přehnanost, která je mým uším milá, a tak ji běžně využívám i v mluveném projevu (a ne každý ji snese).
Nejprve jsem si říkala, zda chci o něčem takovém vůbec psát. Přemítala jsem, zda chci mluvit o svých zážitcích, které se bezprostředně týkaly i jiných lidí. Nerada bych se někoho dotkla, nebo tak něco. No a pak jsem si řekla, že nebudu konkrétní a budu trochu zamlžovat. Tak, aby se v tom dotyčný nenašel (nebo ho v tom alespoň nenašel někdo jiný).
Nuže, je tomu rok a dva měsíce, co mi prostřednictvím jedné nejmenované sociální sítě napsal jakýsi mladý muž. Zaujal ho můj blog, mé názory, mé fotografie na další sociální síti, a tak mě oslovil. Psali jsme si dlouhé zprávy. O životě. A zjišťovali, že jsme si tak nějak podobní, až jsme se setkali. Bylo to milé, ač trochu rozpačité. Návštěva kavárny byla taková oťukávací. Procházka městem až k řece už byla uvolněnější. Jenže já nána pitomá zapomněla, že jsem huba nevymáchaná. Zkrátka jsem až nechutně upřímná. A navíc takový psycholog amatér. No a když na prvním setkání provedete otevřený rozbor mužské duše, dotyčný už se pro příště zmůže jen na pár sms, načež později kontakt úplně ukončí ...
Včerejšek byl zvláštní. Slunovratový pozdní večer s sebou přinesl milé překvapení. Opět mi napsal jakýsi neznámý muž. Teda upřímně, když mi ta zpráva přistála na té nejmenované sociální síti patřící k blogu, říkala jsem si: To zas bude nějaká marketingová nabídka. Nebo nějaký cvok (což se zatím plně nevylučuje). Ale když jsem si ta slova přečetla, měla jsem z toho moc hezký pocit. Až mě zahřálo u srdce. Dotyčný to se slovy opravdu umí, to se musí nechat. (A ač si myslí, že je mi naprosto neznámý, již jsme se letmo setkali.) Pečlivě vybrané výrazy dávají vzniknout jakési slovní harmonii. Tak hezky se to četlo! Prvně, podruhé i potřetí. Božinku, jak já miluju, když se lidi umějí takhle krásně vyjadřovat!
Ten příběh možná nemá kdovíjak úžasnou pointu, ale třeba bude pokračovat rozhovory nad šálky s voňavou kávou (nebo hrnky s dobrým čajem), které se mohou stát inspirací. Protože spisovatelé, i když nejsou kdovíjak dobří a slavní, se rádi nechávají inspirovat každým zážitkem, který život přinese.
Každopádně dotyčnému děkuji za moc příjemné slunovratové překvapení, bylo vskutku nečekané! ;)

17/12/2016

Nefalšovaný domácí chleba!

Jestli něco miluju, tak je to kreativní činnost. Už se ani neumím nudit! Dřív jsem dokázala jen tak se válet na gauči a přepínat programy nebo prostě nedělat nic. Ale teď to neumím. Jakmile mám volný víkend (což se v zimě stane často, protože člověk tolik necestuje), vyrábím nějakou kosmetiku, peču, rozšiřuju si znalosti o kosmetice a všech těch ingrediencích nebo třeba mučím svou mysl tao te ťingem, který mi dává docela zabrat, či se duchovně vzdělávám.

No a protože touha upéct konečně pořádný domácí chleba stále rostla, v listopadu to propuklo. Vlastně mě k tomu inspirovala jedna kouzelná bytost, která se mi inspirací stala již mnohokrát. :) A tak jsem zkoušela různé recepty, plakala nad nevyběhlým kváskem, nadávala, okusovala tuhé těsto a vyhrožovala, že se na to vyseru. (Nebudeme si nalhávat, že jsem celý čas uhlazenou dámičkou, která nemluví sprostě). Vlastně těch nadávek lítalo víc. A moje prohlašování, že s pečením končím, mě stejně přes noc vždy přešlo.

Nakonec jsem po vyzkoušení x receptů zkusila trochu kombinovat, a nakonec se zadařilo. A o tom, že to nebyla jen náhoda, mě přesvědčil včerejšek, kdy se bochník znovu povedl. Takže třikrát hurá a jde se na věc! (Ne na "tu" věc, ale na tu věc čili na pečení.)


Připravte si:
500 gramů mouky (já dávám chlebovou žitnou, chlebovou pšeničnou a špadlovou v poměru 2:1:1)
20 gramů čerstvých kvasnic
půl lžíce cukru
cca. 450 ml vlažné vody
lžíci soli
2 lžíce oleje
1 lžíci (jablečného) octa
šálek semínek (slunečnice, len, sezam, konopná)
lžíci anýzu
lžíci kmínu

A takhle na těsto:
Do velké mísy nasypte všechny druhy mouky, promíchejte je se solí a vytvořte důlek. Do toho pak nadrobte kvasnice, zasypte cukrem a zalijte trochou vody. Dejte pěkně do tepla /třebas na topení) a přikryjte utěrkou.
Za nějakou dobu (bývá to cca. čtvrt hodina) vyběhne kvásek, a to je čas přidat zbytek vody, olej, ocet, semínka, kmín a anýz, který jste předtím lehce pomlátili v hmoždíři (nebo jako já paličkou, která bývala na maso, protože jsem nic jiného vhodného nenašla). Těsto řádně promíchejte, opět přikryjte a nechte asi 30 minut opět v klidu v teple. Pěkně vyroste.
Já to dále většinou dělám tak, že těsto přeliju do formy vyložené pečicím papírem a ještě nechá asi 15 minut pod utěrkou. Potom ho přesunu do trouby vyhřáté na 180 °C a peču 45 minut. Po vyndání z trouby doporučuji hotový chleba co nejdříve vyklopit z formy, protože by se snadno zapařil, a lehce se tak probořil.  

No a řekněte sami, takové to sobotní ráno, kdy vstanete s vědomím toho, že na vás v kuchyni čeká čerstvý chleba a že k němu můžete vytvořit třeba medovou pomazánku, je velmi příjemné. Já ho dnes měla jen s máslem, ale na medíček se chystám zítra!

15/12/2016

Zuzančina cesta za vlasovým mýdlem


Ahoj všichni!


Nevím, jak vy, ale já si náramně užívám tu atmosféru, která je teď v ulicích. U nás v centru města je to úplně pohádkové. Trhy, ozdobičky, voňavé sladké dobrůtky (a výborný mošt s rumem!), to všechno mě moc baví! Od té doby, a že už je to pár let, co neslavím Vánoce, paradoxně si to vše užívám víc než dřív. Dát si ten mošt s rumem nebo svařené víno, k tomu trdlo či pražené mandle a jen tak kecat s někým, kdo jde se mnou městem ... Nebo i když jdu jen domů z práce ... Zkrátka jsem asi holt romantik. :))


No a jelikož už se téměř rok věnuji profesně přírodní kosmetice, ekologické drogerii a sem tam i zdravým potravinám a doplňkům stravy (ódy na chlorellu a spirulinu někdy taky budou), ještě intenzivněji teď hlídám, co si dám na tělo i do něj. A moc ráda vyrábím třeba balzámy na rty, krémy na ruce a tak.

Nyní konečně k jádru pudla. Tak tedy, najít šampon, který by vyhovoval mé citlivé pokožce i vlasům barveným hennou, to byl úkol! Začínala jsem vlasovým mýdlem Šiva (levandulovým nebo s hennou), ale ten mi hrozně stahoval hennu, a to se mi nelíbilo. Jinak je ale moc fajn! Tak jsem pak zkoušela tekuté šampony, a nakonec i jeden tuhý. Vždycky to dopadlo buď tak, že mě svědila hlava, nebo jsem měla vlasy přerušené, nebo naopak ulepené či zplihlé. A nakonec to dopadlo tak, že ...

Zjistila jsem, že mám alergii na veškeré sulfáty. Nejen na laureth či lauryl, ale i coco, který je sice vyrobený z kokosového oleje, ale není o moc šetrnější než dva předchozí. A tak moje pokožka nepěkně reagovala jak na přírodní šampony od Urtekramu, tak i na rádoby přírodní Naturu Sibericu, ale bohužel i na tuhý šampon (šampuk), který jinak mým vlasům seděl dokonale. Ale co naplat, pokud to nesedí pokožce, jde to z domu. :(

Omlouvám se za kvalitu, ale fotila jsem večer po práci. ;)

Jen tam pro upřesnění. Sulfáty neboli tenzidy jsou chemické látky, které se přidávají do šamponů či sprchovým gelů a mají za úkol tvořit onu krásnou pěnu, protože lidí si stále myslí, že bez bublinek není kvalitní očisty. Tyhle sulfáty mají ale neblahé účinky na pokožku, kterou mohou dráždit a vysušovat. U citlivějších jedinců to hrozí o to víc. Vím, o čem mluvím. Drbala jsem se jak pes!

A tak jsem se nakonec po experimentech vrátila k vlasovému mýdlu, konkrétně od Bon Savon. Paní, která je vyrábí je mimochodem moc milá! Teď mám doma konkrétně mýdlo 2 v 1, které má úžasnou vůni tymiánu, jalovce a bergamotu. Celkově jsem s vlasovými mýdly moc spokojená a určitě je doporučuji všem, kdo nesnesou tenzidy nebo mají třeba problém s maštěním vlasů.

Pozitiva (kvalitního) vlasového mýdla:
-mají čistě přírodní složení plné olejů a bylinek
-jsou skvělé na cestování
-nedráždí pokožku
-nevysušují vlasy, nemastí
-vlasům dodají objem a jakoby je natuží
-zkracují interval mezi mytím
-pečují o vlasy i pokožku
-dlouho vydrží
-jsou cenově příjemné
-atd.

Nevýhody:
-složitější aplikace
-mají zásadité ph čili je nutno oplachovat vlasy v závěru vodou s octem/citronem
-trvá to, než si na ně vlasy zvyknou
-horší dostupnost
-mohou vymývat hennu

Ještě pár slov k tomu, jak se s takovým mýdlem člověk sžije. No zkrátka, jste-li celé roky zvyklí na chemii, může trvat i dva měsíce, než si kadeře zvyknout. Nebojte se toho! Já měla první měsíc vlasy mastné (jak navoskované), místy krepaté apod. Ale pak se to srovnalo, a teď je to dokonalost! Jsou pevné, lesklé a mají super objem. Svědění hlavy se nekoná (takže se pokožka nepotřebuje tolik mastit na obranu). Vlasy se nemastí jako dřív (ona i ta mastnota je teď celkově jiná) a mytí jednou za tři dny mi akorát stačí (většinou poslední den nosím cop/culík). I lidé mi vlasy chválí, na což mi ženy slyšíme. :)
Na složitější aplikaci (u dlouhých hustých vlasů) už jsem si zvykla. Upřímně, je to moc příjemná procedura, nechtěla bych se vracet k tekutým šamponům. No a závěrečný oplach mě také baví. Když mám čas, vařím si bylinné odvary či nálevy z kopřivy, lopuchu, lichořeřišnice, heřmánku nebo šalvějě. Když ne, použiju vodu. Vždy ale přidám citron/ocet, aby se vyrovnalo pH. Dávám tak 2 polévkové lžíce na půl litru tekutiny. Ale každý si musí vychytat svůj poměr.
Já už prostě na vlasy nic jiného nechcu. :D

Kdyby vás zajímalo ještě něco, neváhejte se ptát. :)

08/12/2016

Kouzlo papíru

Kouzlo papíru - ručně psaných dopisů. Ach, jak ráda já dostávám dopisy. Nebo třeba pohledy. Třeba můj děda mi vždy posílá k narozeninám nějaké krásné přání (babička posílala také, když ještě byla mezi námi). Ale jinak lidi dopisy moc neposílají. Zlenivěli a stali se držgrešlemi, kterým je líto utratit za známku, a taky jsou líný zajít na poštu.
No a protože dopisy jsou prostě bájo, dohodly jsme s mou nejlepší kámoškou, která je na rok ve Švýcarsku, že si budeme posílat dopisy. Ano, obě disponujeme e-mailovou schránkou a máme fejsbůk (ostatním desocializačním sítím nehodluji, ale ono takové to posílání několika vět ve chvíli, kdy jste chytli wifinu, zkrátka není to pravé. Naštěstí ještě existují lidé, kteří si najdou čas, aby vytáhli papír a tužku a obětovali 27 korun (tolik stojí pošta do Švýcar), a udělali tak radost někomu, komu na nich záleží.
V posledních dnech jsem nedočkavě kontrolovala schránku, jestli náhodou už nepřišel. A dnes dorazil! Byl tam! Zabalený v obálce, opatřený dvěma známkami i něčím navíc. A já hned při večeři, pěkně nad talířem, četla slova své kamarádka. Měla jsem takovou radost, která se ani nedá slovy popsat. Byl to pocit, který elektronická komunikace zkrátka nezprostředkuje. Není to virtuální, je to opravdové. Držíte v ruce list papíru, pečlivě složeny a zaplněný osobitým rukopisem. A hřeje vás z toho u srdce, protože víte, že ten dotyčný člověk kvůli tomu musel vstát z gauče/židle/postele/křesla, jít s tím dopisem v chadném počasí na poštu a zaplatit za známku.

Zkrátka, dopisy jsou bezva. Pište je, dostávejte je a schovávejte si je. Já jich mám už plnou krabici. S mojí nejlepší kámoškou si je píšeme už od základky. A každičký nově příchozí vždy potěší! <3

04/12/2016

Spontánnost a kreativita jako antidepresivum

Ano, z toho názvu příspěvku kreativita a originálnost jen srší. No, jo, no jo, ironie je mou slabostí. Ale to už se asi nikdy nezmění. Nechci to měnit, baví mě to. Stejně jako spousta dalších věcí. Třeba ...

Občas dostanu chuť udělat něco hrozně spontánního. A v 99 % případů to ale stejně neudělám. Hrozný to se mou je. Fakticky! Ale tentokrát to bylo vážný! Měla jsem asi čtvrt hodiny na rozhodnutí. Vstala jsem asi v 10:05. V 11:14 jsem, po zblajznutí růžové kašičky z ovesného mléka, koukla na facebook, zda-li mi nepsala kámoška. No a v 11:15 mi psala má praštěná bývalá spolubydlící, že má po 14 dnech konečně volný den. No zkrátka, po všem, co nás napadlo, jsem nakonec dospěly k tomu, že za ní přijedu. Takže jsem ve 12:07 nastupovala do autobusu, abych si užila 50minutové kochání se zamrzlou přírodou. To vám byla nádhera! Stejně tak dvě návštěvy Dhaby (indické vegetariánské restaurace, kdo by neznal) v různých částech centra Prahy, dlouhatánská procházka zakončená nejlepší kávičkou na Novém Světě a nekonečné kecání o životě provázené smíchem. To jsme zkrátka my dvě. <3 Chci tím říct, spontánnní  výlety jsou bezva. Musím něco takového podnikat časteji!

A když už neblbnu a ve volném čase někde nelítám, tak se zkrátka vydržím nudit asi tak pět vteřin. Nebo možná minutu, když to trochu přeženu. No a když jsem dneska vstala v době, kdy už někteří odkládají obědový příbor (ehm), začalo to dovádění v kuchyni, protože jsem prostě potřebovala palačinky. A když jsem udělala ty nudnější věci jako praní a uklízení, tak to přišlo! Touha tvořit. Tak jsem tvořila. Krém na ruce. A to mi nestačilo. Tak jsem prolítla internet, a bylo jasno. Konečně jsem stvořila gel na praní dle návodu od home-made.cz. Litr pracího zatím-ne-gelu vyjde na směšných 15 korun, když to zaokrouhlím nahoru. Jojo, zatím-ne-gel zkrátka potřebuje čas (jako každý chlap), aby si uvědomil, co vlastně chce. Takže já mu ten čas dopřeju. Dostane 24 hodin, aby se vybarvil (né, kecám, aby zgelovatěl). Nuže jsem na to zvědavá. Ale už teď z toho mám neskutečnou radost. Protože kreativita je zaručený antidepresivum, který vám doporučuju!