25/11/2016

Dost už emancipaci

Poslední dobou si kolem sebe všímám až přehnané feminizaci, která už chvílemi hraničí s argesí. Tedy abyste mě nepochopili špatně, taky jsem ženská, která se snaží být samostatná, soběstačná, snaží se stát nohama pevně na zemi a tak. Jenže mám pocit, že některé z nás už to přehání. Viděla jsem to zrovna nedávno. Holku se skupinou kluků, která měla potřebu dělat ze sebe tu hlavní ve skupině a docela dost agresivně se dala do jednoho z kamarádů. A on před ní jen couval a vysvětlovat jí, že s holkama se nepere. Upřímně, šel z ní docela strach.

Neustále teď někde čtu, jak jsou na tom ženy celkově špatně. Mají horší platy a vůbec to mají v životě těžší než muži. Řeknu vám to takhle, ještě nedávno jsem si to také myslela. Ale dnes už jsem toho názoru, že by se ženy měly více držet své ženskosti. Pro mě je skutečnou ženou osoba, u níž převažují energie ženské polarity, prostě ty správné holčičí vibrace. A dělat ze sebe dravou saň, která nutně musí vydělávat sto tisíc měsíčně, která si sama složí veškerý nábytek a která, řekněme, vyleze o víkendu na osmitisícovku a za každých okolností si bude hrát hrdinku, která nikdy nebrečí... tohle já zkrátka neuznávám. Už ne.

Pravá žena je podle mě taková, která se o sebe umí postarat, vydělat si na živobytí i vyměnit prasklou žárovku za novou. Ale také umí nechat muže, aby přestěhoval těžký nábytek, donesl domů velký nákup, aby o ni pečoval, když bude nemocná a tak podobně. A že dnešní muži takoví nejsou? Ale jsou, jen si to nejprve musíte srovnat samy v sobě, abyste ty "akorát mužné" muže našly. Mohu jen potvrdit, jak je příjemné trávit čas ve společnosti muže, který je jemný a citliví pečovatel a zároveň dokáže obstarat praktické životní záležitosti. :)

22/11/2016

Jsi tam, kde máš zrovna být

Nejprv jsem chtěla napsat "není to tak dávno ...", ale pak mi došlo, že už je to přibližně rok, což není úplná chvilka. Tak tedy, asi před rokem jsme se známými při pobytu na Šumavě dospěli k tomu, že aby byl člověk opravdu spokojený, měl by znát své místo ve světe. Jistě, potřebujeme místo, kdo se budeme cítit dobře. Nějakou lokalitu, kterou budeme s láskou nazývat svým, třeba i dočasným, domovem.
A mně v tu chvíli došlo, jak často spousta z nás nadává na poměry, ve kterých žije. Nelíbí se nám, že náš byt je hrozně malý, že je moc v centru, že je na příliš opuštěném místě, že k nám jezdí blbé spoje a tak dále a tak dále. Asi by každý z vás dokázal najít něco, co mu vadí.
Tolik lidí touží po tom, někam odjet. Zmizet. Doufají, že se tam budou mít lépe. A ano, pevně věřím tomu, že někteří takto skutečně najdou své životní štěstí. Ale na druhou stranu ...
Dnes už jsem toho názoru, že (jak praví Tisíc a jedna noc) pokud člověk nemá ráj ve vlastním srdci, nenajde ho ani v daleké cizině. A ještě více věřím tomu, že jsme tam, kde máme zrovna být. Naše duše je chytřejší než rozum s egem dohromady a ví, že tam, kde je, se má něco naučit. A že utíkat do ciziny jen proto, že to dělají ostatní, není zrovna šťastné řešení. I když, ono to zní lákavě. Nechat tu všechny a všechno a začít někde pěkně od nuly. Ale na druhou stranu, i místo, kde jsme úplně noví, nám jednou zevšední, a to, před čím jsme, možná i nevědomky, utekli, si nás stejně najde.
Přestala jsem řešit, co si myslí ostatní. Nebo co mi radí. Rozhodla jsem se, že budu za každou cenu naslouchat hlasu své duše. A je mi upřímně fuk, jak to vezmou ostatní. Pokud s tím mají problém, nebo budou mít dokonce potřebu mi ukládat rádoby rozumné rady do života, ať si jdou klidně o dům dál. Lidi, kteří mě nedokážou brát takovou, jaká jsem, ve svém životě nepotřebuju. A že budu společností považována za divnou? Hm, je to možné.
Já se ale rozhodla jí cestou, která mi přijde správná. A jejím mottem je to, že jsem tam, kde mám zrovna být. A upřímně? Od té doby, co jsem si začala vážit toho, co mám, a celkově se dívat na svět pozitivně, jsem šťastnější než kdy jindy. A že jednou v budoucnu, nebo třeba už brzy, bude skutečně čas se někam posunout? Jistěže bude, ale teď vím, že až to přijde, tak to s naprostou jistotou poznám. Do té doby si budu užívat toho, co je tady a teď. :)

Co vy? Jste spokojení tam, kde jste?