24/02/2016

Jdi. A nech jít.

Zrovna dnes jsem se opět zamýšlela nad tím, jaký máme strach z toho, že někoho ztratíme. Že odejde z našeho života. Jistě, není snadné se loučit s lidmi, které máme rádi. Ale ...

Bývala jsem člověkem, který hrozně visel na ostatních. Který měl problém se rozhodovat sám za sebe. Který se snažil příliš nevybočovat z davu (jojo, snaha byla). A dokud jsem taková bývala, měla jsem mnohem více kamarádů, než jich mám dnes. Ono totiž když máte názory, které sdílí většina, tak nikomu nevadíte. Všichni vás berou, protože žijete podle nějakých tradic. Nebo spíše stereotypů.

Jakmile jsem se ale začala probouzet a učit se vidět svět jinýma očima a jednat čistě podle svého srdce, najednou spousta lidí začala kopat kolem sebe. Přestali mi rozumět. Je zvláštní, že dokud děláte věci tak, jak to ostatním přijde správné, není problém. Ale jakmile otevřete oči a naučíte se vnímat svět takový, jaký doopravdy je, když se začnete rozhodovat sami za sebe a nebojíte se dělat věci odlišně, jste špatní. Nemáte rozum. Nechápete, co je v životě důležité. Nic pořádného z vás nikdy nebude.

Pochopila jsem ale, že být sám sebou není nic špatného. To, že to vadí jiným, je jen známkou toho, že oni sami nepřijali vlastní svobodu. Protože skutečně svobodný nezávislý člověk nebude druhé odsuzovat za to, že se rozhodli jednat podle svého srdce. A takové ty lidi, kteří někoho odsuzují jen proto, že má jiné názory, ve svém životě nepotřebuji ...

Beru to ale tak, že každý, koho na své životní cestě potkáváme, nám může být učitelem. Může nám zprostředkovat lekce, které zrovna potřebujeme. Pokud budeme ochotní takové lekce přijímat, budeme moct neustále růst. Stávat se lepší verzí sebe samých. A to je podle mě to, co by mělo být jedním ze smyslů života. Neustálý růst a sebezdokonalování. 

Rozhodně tím ale nechci říct, že byste měli každému, kdo vám poskytl nějakou tu učební lekci, říct sbohem. Protože jsou lidé, kteří jsou takzvanými spřízněnými dušemi. S nimi se můžete vzájemně učit po celý život (a možná dokonce i po něm). A já jsem moc ráda, že mám taková zlatíčka ve svém životě <3

Mějte se krásně!
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

05/02/2016

Právě ty drobné střípky dělají život krásným

Asi jsem vždycky byla romantik. Člověk, který věří v krásnější svět, ve kterém vládne mír, láska a ve kterém jsou všichni zdraví a spokojení... Lidé mi říkali, že jsem blázen. Vlastně mi to jinými slovy říkají dodnes. Udílejí mi rady typu: Buď realista. Vrať se na zem. Nebuď blázen. Tohle přeci nejde. A tak dále. Dobře, možná jsem naivní. Ale skutečně věřím tomu, že když každý z nás začne sám u sebe, svět se pomalu stane krásnějším místem.
Stále máte pocit, že jsem blázen? Praštěná holka, která nechápe pojem "realita"? Klidně si to myslete, je mi to srdečně ukradené. Nejsem tak naivní, abych nevěděla, že musím chodit do práce, platit náklady na bydlení, jídlo, dopravu, pojištění a já-nevím-co-ještě. Pro někoho je tohle všechno možná hrozná otrava, ale chápu jako to, co je pro život nezbytné. Tudíž se tím v myšlenkách nechci zbytečně zaobírat. Prostě každý měsíc platím účty, nakupuji, vařím, uklízím ... 
Zároveň si ale umím dělat radost. To je podle mě klíčem ke spokojenému životu. Několikrát do měsíce si zajdu na oběd, protože nestíhám a nechce se mi vařit z donucení. Udělám si čas a dám si kafe v příjemném podniku. Dám si kvalitní čokoládu. Koupím si svícen, i když ho nutně nepotřebuji. A tak podobně. Všechno to má jedno důležité pojítko. Dělám to proto, že chci, že mě to baví, že mi to zlepší náladu.



Každý den hledám něco, co mi udělá radost. Nějaký nepatrný střípek, který mi prozáří den. Mám radost z toho, že můžu ráno vstát. Baví mě cestou do práce pozorovat krajinu. Brzy ráno zase můžu na obloze pozorovat hvězdy. A přes den si nechat hladit tváře slunečními paprsky. Když venku prší, mám důvod zalézt pod deku a uvařit si oblíbený čaj. Potěší mě, když se na mě usměje cizí člověk. Jsem ráda, když můžu chvilku jen tak pobýt s někým, koho mám v srdci. A tak dále.
Víte, nechci být otrokem vlastního života. Chci být tím, kdo ho bude řídit, určovat jeho směr. Chci si užívat to, že mám tu možnost být na světě. A hodlám to dělat po svém. Vím, že ne vždy mě druzí pochopí. Ale to je jejich problém, ne můj. 
Pokud budete žít tak, že nebudete nikoho omezovat, dělejte si, co chcete. Naučte se ve všem hledat pozitiva. Není to vždy snadné, ale s trochou snahy to vždycky jde zvládnout. Jasně, v životě přijdou náročné situace, které byste nejraději zaspali. Ale věřte tomu, že až je překonáte, zpětně si uvědomíte, že vám to něco dalo. Z vlastní zkušenosti moc dobře vím, o čem mluvím. V životě už jsem si prošla nejednou náročnou zkouškou :)

Zkrátka a dobře, je to jen o přístupu. Vy sami jste jediným člověkem, který může váš život udělat krásnějším. Nikdo jiný!

Krásný zbytek týdne!
Vaše Z. A.
Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram