22/11/2016

Jsi tam, kde máš zrovna být

Nejprv jsem chtěla napsat "není to tak dávno ...", ale pak mi došlo, že už je to přibližně rok, což není úplná chvilka. Tak tedy, asi před rokem jsme se známými při pobytu na Šumavě dospěli k tomu, že aby byl člověk opravdu spokojený, měl by znát své místo ve světe. Jistě, potřebujeme místo, kdo se budeme cítit dobře. Nějakou lokalitu, kterou budeme s láskou nazývat svým, třeba i dočasným, domovem.
A mně v tu chvíli došlo, jak často spousta z nás nadává na poměry, ve kterých žije. Nelíbí se nám, že náš byt je hrozně malý, že je moc v centru, že je na příliš opuštěném místě, že k nám jezdí blbé spoje a tak dále a tak dále. Asi by každý z vás dokázal najít něco, co mu vadí.
Tolik lidí touží po tom, někam odjet. Zmizet. Doufají, že se tam budou mít lépe. A ano, pevně věřím tomu, že někteří takto skutečně najdou své životní štěstí. Ale na druhou stranu ...
Dnes už jsem toho názoru, že (jak praví Tisíc a jedna noc) pokud člověk nemá ráj ve vlastním srdci, nenajde ho ani v daleké cizině. A ještě více věřím tomu, že jsme tam, kde máme zrovna být. Naše duše je chytřejší než rozum s egem dohromady a ví, že tam, kde je, se má něco naučit. A že utíkat do ciziny jen proto, že to dělají ostatní, není zrovna šťastné řešení. I když, ono to zní lákavě. Nechat tu všechny a všechno a začít někde pěkně od nuly. Ale na druhou stranu, i místo, kde jsme úplně noví, nám jednou zevšední, a to, před čím jsme, možná i nevědomky, utekli, si nás stejně najde.
Přestala jsem řešit, co si myslí ostatní. Nebo co mi radí. Rozhodla jsem se, že budu za každou cenu naslouchat hlasu své duše. A je mi upřímně fuk, jak to vezmou ostatní. Pokud s tím mají problém, nebo budou mít dokonce potřebu mi ukládat rádoby rozumné rady do života, ať si jdou klidně o dům dál. Lidi, kteří mě nedokážou brát takovou, jaká jsem, ve svém životě nepotřebuju. A že budu společností považována za divnou? Hm, je to možné.
Já se ale rozhodla jí cestou, která mi přijde správná. A jejím mottem je to, že jsem tam, kde mám zrovna být. A upřímně? Od té doby, co jsem si začala vážit toho, co mám, a celkově se dívat na svět pozitivně, jsem šťastnější než kdy jindy. A že jednou v budoucnu, nebo třeba už brzy, bude skutečně čas se někam posunout? Jistěže bude, ale teď vím, že až to přijde, tak to s naprostou jistotou poznám. Do té doby si budu užívat toho, co je tady a teď. :)

Co vy? Jste spokojení tam, kde jste? 

2 comments :

  1. "pokud člověk nemá ráj ve vlastním srdci, nenajde ho ani v daleké cizině" - to je dobrá věta, zapíšu si .)

    ReplyDelete

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.