16/10/2016

Touha po svobodě ...

Je to osm dní, co jsem se vrátila z Brna, z města, které si mě získalo už po pěti minutách. Jakmile se objevila cedule "Brno", zalila mě vlna pozitivní energie (která mě trochu přešla na nádraží). Když mě pak vyzvedl kamarád a nějakých deset minut jsme příjemnou procházkou šli k bytu, kde žije, cítila jsem se velmi příjemně. Město bylo klidné, pozitivní, neuspěchané a jeho atmosféra velmi přátelská. Vlastně celý ten čas od středy do soboty jsem nasávala klid, který se v sobě snažím rozvíjet. Uvědomila jsem si, že jsem docela uspěchaná, že potřebuju zpomalit a zklidnit se. Člověk má pořád pocit, že toho musí tolik stihnout, a přitom mu vlastně uniká, o čem ten život má být.

A teď se konečně dostanu k tomu podstatnému. Jak jsme tak s kamarádem vedli dlouhé rozhovory o všem možném, došlo mi, že jsem nejen rozlítaná, ale také plná předsudků a názorů, které vlastně nejsou z mojí hlavy. Což mě sice neomlouvá, ale... 

Došlo mi, že se musím osvobodit. Když jsem hned druhý den v devět hodin ráno popíjela cappuccino ve Skogu, došlo mi, že je čas na změnu. Že je nanejvýš nutné, abych se osvobodila a začala už konečně žít svůj život. Vždycky jsem měla pocit, že mě někdo potřebuje. Že musím být tam, kde teď jsem, abych byla na blízku rodině a tak. A přitom mi vůbec nedocházelo, že žiju cizí životy. Že se nerozhoduju sama za sebe, ale spíše podle toho, abych někomu neublížila A v tu chvíli, kdy jsem v ruce držela Zlomená křídla od Khalila Gibrana a usrkávala pěnu z kávy, moje duše začala volat. Touhou po osvobození.

Začala jsem přemýšlet. Kam já jen půjdu? Do Prahy, kde sídlí můj zaměstnavatel, a kde bych tím pádem měla práci jistou? Do toho města, které už dobře znám, protože jsem tam rok žila? Na místo, kde mám více přátel než v rodném městě? Hm, ne. Tím bych nic nevyřešila, protože při první příležitosti bych mohla utéct domů. A co Brno? Brno je fajn. Příjemný místo, kde znám pár fajn lidí, kde se pokoj k pronájmu a práce v oboru taky najde... Ne, ne, ne! Všechno špatně.

Sobota večer. Vystupuje z vlaku v Plzni. Cítím prázdno. Žádné emoce, žádná radost. Ne, takhle se nechci cítit, když se budu vracet "domů". Chci být tam, kde budu skutečně šťastná a sama za sebe. Takže je rozhodnuto. Přišel čas se osvobodit. Skutečná svoboda spočívá v tom, že člověk je schopný vdát se všeho, co má, i toho, co by mohl být, aniž by toho litoval. A šťastný může být kdekoliv, pokud se naučím být sám za sebe a tak. Takže rozprodávám/rozdávám šatník i jiné věci, které nutně nepotřebuju. Jsem připravená nechat práci, kterou mám ráda. Nebojím se vzdát zájmů vázaných na tohle město, i když je miluju. A pomalu se připravuju na nové začátky. (I když si někteří lidé myslí, že jsem se zbláznila.)

A kam mám namířeno? O tom až někdy příště. Vím však, že to nebude zadarmo. Budu na sobě muset pracovat. Ale o tom život přesně je. O neustálý růst, o cestu vpřed. Člověk by se podle mě měl vyvíjet celý život. I když to bolí. I přesto, že to není vždy snadné a že člověku ukápne nejedna slza. Já ale vím, že pokud zůstanu tam, kde jsem, v životě se nikam neposunu. A tak jsem pevně rozhodnutá překonat vlastní hranice, svou komfortní zónu, abych se posunula blíže ke svobodě. Netuším, co mě čeká, nevím, jak to dopadne, ale na sto procent vím, že tím vyrostu. A to je to, na čem záleží.

2 comments :

  1. taky jsem byla v takovým "poznání" a to minulej rok a začalo to všechno dávat smyl, najednou jsem věděla co chci a jak to celý bude a od tý doby jsem vyrovnanější a zabejvám se jen podstatným, takže jen tak dál :)

    ReplyDelete
  2. Skvělý článek. Paradoxně já si k tomu co ty, došla právě v Plzni. :) Každý den je v podstatě zkouška a práce na sobě samé. Pracovat na sobě, zkoumat se a zkoušet své možnosti a hranice, je ten největší dar, jaký máme! Možná budeme překvapeni, čeho všeho jsme schopni. Přeji všechno dobré.. Každá změna není snadná, ale většinou přináší zasloužené ovoce.

    ReplyDelete

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.