21/08/2016

Hovory o bohu

Dnes to nebude žádná filozofie ani pseudomoudra ani hluboce oduševnělé pokusy o fejeton. Tentokrát se s vámi chci podělit o svůj zážitek z minulého týdne, který mě přiměl se docela zamyslet.

Šla jsem v pátek na oběd do Loving hutu, kam jsem se moc těšila. Výjimečně jsem šla o hodinu dřív než obvykle. Intuice? Možná ... Na náměstí Republiky jsem kousek od vstupu do metra potkala sympatickou Číňanku v mém věku v doprovodu staršího muže. Příjemně se na mě usmívala a ptala se, zda mám chvilku na několikaminutový rozhovor. Tak jsem souhlasila, protože jsem zkrátka byla zvědavá.

"Odkud jsi, jestli se mohu zeptat? Jsi odtud z Prahy?" začala slečna. "No, přímo z Prahy ne, bydlím asi 100 kilometrů odsud." odpověděla jsem." "Ty jsi Češka?! Páni!" povídala na to ona. "No, jo, jsem." usmála jsem se s nechápavým výrazem. "Já jen, že jsi hrozně milá a taková pozitivní. Líbí se mi, jak se směješ, většina lidí se na nás mračila a ani se s náma nechtěla bavit." vysvětluje mi. Hm, to máme zase reklamu ... Zakobonění Češi, kteří se neradi baví s ostatními ...

Nejpr jsem si myslela, že budou potřebovat poradit cestu, ale nakonec z toho byl vskutku zajímavý rozhovor. Slečna mi moc pěknou angličtinou vysvětlovala, že dělají takový průzkum o tom, jak tady vnímáme boha. Dala mi za úkol stanovit takovou stupnici o čtyřech bodech. Na jakou příčku bych prý dala boha, rodinu, přátele a partnera - rozhodnutí dle toho, kdo z nich je pro mě nejdůležitější. No, docela jsem váhala a bůh nakonec skončil na poslední příčce. Nevím, ale kdyby se mě někdo ptal dnes, dumala bych nad tím asi ještě dýl. Možná, že by si bůh vysloužil první místo ...

A pak přišla závěrečná otázka. "Kdyby ses boha mohla zeptat úplně na cokoliv, co by to bylo?" ptala se mě Číňanka. "No, zeptala bych se ho, jak dokáže mít rád všechny lidi, když někteří nejsou zrovna nejsvatější." odpovídám a slečna i pán, který ji doprovází se mnou zapřádají další další část rozhovoru, kdy mi povídají, jak zajímavou myšlenku jsem pronesla. Většinu lidí prý napadaly docela kraviny. "No, já hrozně ráda filozofuju. Píšu to i na blog." odpovídám. "Ty jsi spisovatelka?" zajímá se nadšeně slečna. "No, to úplně ne. Jsem copywriter, pracuju kousek odtud. Jezdím do Prahy párkrát do měsíce. No ale píšu i blog o spoustě věcí, o kterých přemýšlím. Prostě pořád filozofuju ..."

Nakonec se loučíme, protože už mám hlad a slečna s pánem zas mají schůzku s kolegyní, která je klavíristka. Vzájemně si děkujeme za prima pokecání a naše cesty se rozcházejí. Ještě se za sebou otočíme a vyměníme si vroucné úsměvy od srdce. Zase jednou mi zlepšili náladu úplně cizí lidé, se kterými jsem si trochu zafilozofovala. :))

Co pro vás znamená bůh?

2 comments :

  1. Hmm zajímavý, taky bych z toho měla zahřátý srdce, že jsem si s cizím člověkem dokázala takhle pokecat... Jinak nic víc ti neřekla? Nějaký "hodnocení" nebo tak něco? By mě celkem zajímalo.. .)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Bohužel, na víc už nebyl čas. Měla jsem hlad.... :D

      Delete

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.