23/07/2016

Pravá žena?!

Nedávno jsem na jedné své oblíbené webové stránce narazila na velice zajímavý příspěvek. Nesl název „Probuzená žena“. Díky němu jsem se zamyslela nad tím, jak naše společnost definuje ženu. V období emancipace, a někdy až feminizace, je poněkud složité jednoznačně vymezit pojetí ženy.  Tedy, abyste mi správně rozuměli, je těžké definovat pravou ŽENU.

Zdá se mi, že postavení ženy je stále trochu pokřivené. Nejprve jsme neměly právo na svobodu, muži nás vnímali jako ozdobu, se kterou se mohli chlubit na společenských akcích. Pak nás braly jako prostředek šíření rodu. A za chvíli už jsme jim dělaly služku.

Být domácí puťkou, která rodí děti a kterou manžel nutí do sexu a občas ji vyvede de společnosti, to některé ženy přestalo bavit. Řekly si, že muže nepotřebují. Že jim dají najevo, jak jsou volné, svobodné, nezávislé a soběstačné. A tak přišla emancipace. Ano, dobrá myšlenka. Ovšem nesmí se to zvrtnout do feminizace. Hození všech mužů do jednoho pytle a následné označení „nepřítel a záškodník“ nepovažuji za rozumné.

Jak by to tedy mělo být? Dovolím si použít ten stokrát a tisíckrát omílaný pojem „zlatá střední cesta“. Kdo je to tedy ta „pravá žena“?

V pravé ženě je podle mě skryta obrovská síla. Nemyslím tím ale nějakou agresi, to vůbec ne. Spíše sílu jít světem beze strachu, přijímat to, co přichází, a dokázat si sama poradit. Pravá žena má podle mě vlastní hlavu, nebojí se říct, co si myslí, dokáže být sama za sebe. Ale přitom nikomu nic nevnucuje, nechává to být. Nechá věci, aby se děly a přicházely v pravý čas. Zároveň žije srdcem, poslouchá svou intuici a nestydí se za to, co cítí. I když s ní ne vždy okolí souhlasí. Dokáže otevřít svou náruč, když ji druzí potřebují. Přitom ale ví, kdy se stáhnout do ústraní, být tu jen sama pro sebe a načerpat novou energii. Pravá žena se dokáže postarat o muže, rodit děti i být tou ozdobou na společenských akcích. Přitom ale neztrácí vlastní svobodu, volnost, nezávislost a hlavně svou vnitřní ženskou sílu.

Takhle já ve zkratce vnímám pravou ženu. Možná není úplně jednoduché jí být. Ale rozhodně to nehodlám vzdát jen proto, že v naší společnosti stále (do jisté míry) vládnou určité stereotypy. Být sám sebou a neztratit svou vnitřní sílu nikdy nebylo úplně jednoduché. Přitom je to ale základ toho, abychom mohli být opravdu šťastní. Jen se, my ženy, musíme probudit. Jedině tak se budou moci probouzet i muži, díky lásce opravdové ženy.

Milé ženy, pozvedněme z popela, buďme sami sebou a nestyďme se za to. ;)

Krásný víkend!
Vaše Z. A.

No comments :

Post a Comment

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.