27/03/2016

Protože všechno má svůj čas

Je to přibližně rok, co mi jeden člověk (kterého se velice vážím) napsal, že všechno má svůj čas. A že pokoušet se o něco dříve, než ten čas nadešel, se většinou nevyplácí. Tehdy jsem to nechápala. Dobře … abych byla upřímná, spíše jsem to chápat nechtěla. Jako mnoho lidí nechce chápat spoustu jiných věcí. O tom, co nám není úplně příjemné, se častokrát snažíme předstírat, že to neexistuje. A když už na to přijde řeč, máme zoufalou potřebu strčit hlavu do písku. Nejsem pokrytec, a tak klidně na rovinu přiznám, že jsem taková také bývala.
Všechno má svůj čas. Čtyři obyčejná slova. Skrývají však velkou hodnotu. Tedy … pro ty, kdo jsou ochotni ji vidět. Bývala jsem netrpělivým člověkem, který měl nutkání se za něčím hnát, aniž by přemýšlel o tom, že na to nemusí být ještě připravený. Co že bylo mým „hnacím motorem“? Ostatní lidé! Neustále jsem se totiž srovnávala s ostatními. Jakmile jsem neměla něco, co měla většina, měla jsem pocit, že musím být nějaká divná nebo co. Snažila jsem se být jedním z mnoha. Protože je to tak jednodušší. Ale už jsem se nikdy nezamýšlela nad tím, že …
… jsme každý jiný. Vyvíjíme se jiným tempem. A každý z nás se narodil pro jiné zkušenosti. Ti, kdo jsou tzv. „staré duše“ už zažili všechno, co si jen člověk může vyzkoušet. Takže je jasné, že tihle lidé zkrátka hledají „něco víc“. Něco, co jim doplní zbývající puzzlíky do celé skládačky. Čímž se ale lehce dostáváme někam jinam …
Takže zpět k původnímu tématu. Všechno má svůj čas. Tehdy před rokem jsem to nechápala. Nedokázala jsem vidět skrytou hodnotu těch čtyř prostých slov. Tuhle chybu jsem dlouho dělala hlavně ve vztahu k mužům. Snažila jsem se hnát do vztahů, které byly od počátku odsouzené k zániku. Neměly smysl. Neměly v sobě potenciálně nic, co by mi dalo příležitost k tomu, abych se mohla vyvíjet a dále růst vedle někoho, kdo by mě miloval. A takový vztah zkrátka nemá cenu. Tehdy jsem to ale nechtěla vidět. Viděla jsem jen to, že všichni s někým randí. A že to zkrátka musím dělat taky. Jinak budu divná.
Dnes už vím, že čím víc tlačíte na pilu, tím víc to někde podkluzuje. Být sám sebou a nechat věcem volný průběh není špatná taktika. Vše má zkrátka své „božské načasování“. Čímž rozhodně nechci tvrdit, že byste měli sedět doma a čekat, až se něco stane. To vůbec ne. Žijte pro nové zkušenosti, které vás posunou dále. Nebraňte si příležitosti udělat ze sebe lepšího člověka. Ano, může to bolet, já vím. Ale není to právě symbolem toho, že se s námi něco děje, že se měníme, vyvíjíme, a jdeme tak v životě dál?


Rada na závěr? Trpělivě a s pokorou vyčkávejte, až nadejde ten správný čas …

Krásné velikonoční pondělí, drahoušci. :)
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

No comments :

Post a Comment

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.