27/11/2015

Cestou za snem ...

Dobré odpoledne, 

nedávno jsem se trochu zamýšlela nad jednou záležitostí. A sice nad tím, jak rádi sníme a rozjímáme nad svými vzdušnými zámky. Vymýšlíme si kdeco, po čem toužíme. Ano, je krásné a správné mít sny. Ale pokud se nestanou i našimi cíli, za kterými skutečně chceme jít, nemají podle mě smysl.

Všímám si mezi lidmi toho, že v tomto ohledu trpí nedostatkem sebedůvěry. Mají v hlavě sny, které si neplní, protože jejich mozky napadá sto padesát důvodů, proč něco nejde. Tohle je hrozně velká chyba. Jsme jako lidé neustále vedeni k tomu, že máme žít realitou. A v té nudné šedé všední realitě přeci na sny místo není. Pořád nám někdo povídá, že to a to není možné. Že je to kravina. A proč bychom s něčím takovým vůbec měli začínat.

Osobně jsem byla vždy typem člověka, který kašle na konvence. Pro kterého svoboda, volnost a nezávislost mají své místo hned vedle zdraví a jiných důležitých hodnot. Vždycky jsem byla snílkem. Jen jsem dělala tu chybu, že jsem nedělala nic. Neměla jsem tu odvahu přijít a něco změnit jen proto, že chci. Před nedávnem jsem si ale řekla dost.


Ano, mám jeden bláznivý sen. Někteří lidé mě nechápou. Jiní se mě od toho zase snaží odrazovat. Já ale uvnitř svého srdce cítím, že přišel čas na změnu. Čas na to, začít si plnit sny. Jistě, velké výsledky neuvidím hned, je to běh na delší trať. Ale vzala jsem si k srdci tu skvělou radu, že žádný sen není nesplnitelný. A že když chceme něco velkého, je fajn si to rozložit do menších částí. Takže jsem začala postupně skládat puzzlíky do velkého obrázku. Je to úžasný pocit, když víte, že to jde. A víte, co je ještě fajn? Že nikdy nevíte, jak velký ten výsledný obrázek bude. 

A přesně o tom by podle mě měl být život. O práci na sobě samém. O neustálém růstu a vyvíjení se. O hledání nových cest. A také ... o plnění snů.

Mějte krásný víkend,
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

15/11/2015

Všechno nejlepší ... a buďte sami sebou

Zdravím vás všechny!

Doufám, že si užíváte listopadové dny. Dnes je to přesně dvacet čtyři let, co jsem se narodila. No a když už jsem ten "pisálek", který rád filozofuje, řekla jsem si, že ku příležitosti svého významného dne sepíšu nějaká moudra ... A pak mi došlo, že nemám právo druhým radit.
Pak mě napadlo, že si tu pofňukám nad tím, že už vlastně stárnu. Ach ano, došlo mi, že to bylo ještě zoufalejší.
Nuže, pobrala jsem do hrsti všechen ten rozum, co jsem za poslední měsíce nasbírala, a přidala do toho srdce.


Poslední rok byl pro mě tím nejnáročnějším z těch, co jsem dosud prožila. Ztratila jsem životní směr. Opustila nás babička, kterou budeme vždycky milovat, ať je kdekoliv. Nechala jsem za sebou pár přátel, kteří mi přestali rozumět. Zbavila se vlastností, které mě blokovaly v dalším růstu ... abych si uvědomila, na čem skutečně záleží. Nalezla jsem vlastní Svobodu, nezávislost a vyrovnanost. Nalezla jsem Sebe a svůj nový život. A dnes už vím, že to kvůli nikomu nebudu měnit. Co je mi po tom, co si myslí "moderní společnost". Pochopila jsem, že mít jiné sny a cíle než většina, není nic špatného. Že když s vámi ostatní nesouhlasí, neznamená to, že jste špatní. To vše je pouze symbolem toho, že jste nalezli sami sebe.
Jedině vy sami v hloubi duše víte, co je pro vás správné. Jděte si za tím, i když cesta nebude snadná 
smile emoticon
Krásný podzim! 
Vaše Z. A.
ss emoticon

12/11/2015

Listopadový pozdrav ze Šumavy

Krásný den přeji!

Ano, to mi to zase trvalo, než jsem se ozvala. Doufám, že se na mě nezlobíte. Důvod, proč o sobě nedávám moc vědět, je prostý. Žiju realitou. Nemám potřebu vysedávat u počítače, sjíždět blogy a cpát na ten vlastní x příspěvků do týdne. Zkrátka a dobře mě to nenaplňuje. Raději zajdu se ségrou či kamarádkou na procházku, s partou lidí si uděláme výlet, jdeme na kafe apod.

No a minulý víkend jsme strávili opět na Šumavě. V Jihočeském kraji. Nedaleko městečka Vacov. Opravdu to tady miluju! Vlastně celou Šumavu. Jednou tu, doufám, budu bydlet. A kdyby vás zajímalo, co mě to sem tak táhne, nejsou to jen geny, ale hlavně ono nezaměnitelné kouzlo místní přírody, ticho, klid, harmonie ...

Za ty dva týdny, co jsme tu nebyli, to tu vypadá opět jinak. Barvy přírody se opět trochu změnili, teplota naopak vyšplhala nahoru k neuvěřitelným 16 stupňům (a místní koťata zase o kus vyrostla)! Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu v listopadu běhat po šumavských loukách jen v kardiganu (a tulit se k neskutečně milému kocourovi) :D






Krásné listopadové dny!
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram