27/08/2015

Co uvízlo ve foťáku: Růže a růžičky

Dobré ráno přeji,

poslední dobou mám hrozně málo volného času, protože má nová práce je, teď v začátcích, poměrně náročná. Takže po večerech většinou už nemám energii na vymýšlení nových příspěvků. A když už energie je, raději ji využiju k nějaké smysluplné činnosti v reálném fyzickém světě. Ale během příštích dvou týdnů už by se můj denní režim měl trochu uvolnit, takže pak se zase můžete těšit na nějaké ty sofistikovanější posty ;)

A teď už k samotnému dnešnímu příspěvku. Je to takový mišmaš fotek, které spojuje jediné téma - růže. Protože to jsou květiny, které miluju. Vlastně by se dalo říct, že na ně mám až trochu úchylku. A to už odmala. Nejspíš to bude tím, že děda na zahradě vždycky pěstoval hlavně růže, takže jsme jich mívali plné záhony. A pak, neznám krásnější vůni než právě tu růžovou ...

Jaká je vaše srdcová květina? :)

Jeden z mála kousků bižuterie, které občas nosím. 

22/08/2015

Na nákupech s Plnou peneženkou

Hezký den všem,

doufám, že si užíváte víkend. Já jsem teď na pár dní vyjela do přírody. Konečně, po dlouhých dvou týdnech! A jaký je náš program? Úplně vypnout a jen tak relaxovat ve společnosti fajn lidí. Probrat novinky. Rozjímat nad všemi dobrotami, které jsme na cestu napekli. A hlavně - jen tak se procházet po lesích, lukách i hájích ...

Teď už ale k dnešnímu příspěvku. Spolupráce jsou poměrně složitou kapitolou. Někteří je rázně odmítají, jiní si na nich skoro vystavěli blog. Hm, asi trochu přeháním :) Co se mě týče, dostala jsem již nejednu nabídku. Doteď jsem kývla snad jen na jednu nebo dvě. Nikdy bych nepřijala spolupráci jen proto, že dostanu něco zadarmo. Vždycky si vybírám takové nabídky, které mi přijdou zajímavé a které bych využila i jako obyčejný smrtelník.

Nedávno se mi ozval portál PlnáPeneženka, a protože se mi tento projekt zdá zajímavý, spolupráci jsem přijala. Dnes vám povím o tom, jak to přesně funguje.

19/08/2015

Jak dosáhnout štěstí?

Asi si možná kladete otázku, jak jsem na takové téma přišla. No, byla to úplná náhoda. Šla jsem takhle jednou po ulici, kde jedna paní nabízela brožurku s názvem Cesta ke štěstí. Když mi tahle zázračná publikace byla nabídnuta, s úsměvem jsem odmítla. Říkáte si, že jsem pitomá, když jsme odmítla návod na spokojený život? Možná, ale…

Věc se má tak. Když vidím všechny ty knihy, které nabízejí sto zaručených rad, jak dojít ke štěstí, musím se smát. Ještě jsem se totiž nesetkala s člověkem, kterému by se změnil život tím, že by seděl doma na posteli, četl si všechny ty zaručené triky a po zhltnutí poslední strany by z něj byl neskonalý optimista s věčným úsměvem na tváři.

A co že to vlastně mám proti těm „úžasným“ knihám? Mám toho proti nim dost. V první řadě už to členění na x rad (třeba těch sto), které prostě musíte dodržovat, jinak nemůžete být nikdy šťastní. Stačí, když se s jednou tou radou nedokážete ztotožnit, a už propadáte panice a obáváte se, že je nějakým vaším prokletím žít v nedostatečném štěstí. V horším případě se tím tak užíráte, že nakonec skončíte u psychologa. Vím, že je to trošku přitažené za vlasy. Ale zároveň musíte (no dobře, můžete) sami uznat, že na tom něco je.

16/08/2015

Z talíře vegeratiána/vegana

Říkám vám na rovinu, že nejsem vegan. I tak se ale snažím živočišné produkty omezovat. Čím dál více mi vadí, že zvířata využíváme ve svůj prospěch, a přitom vůbec nebereme ohled na to, že jsou to živí tvorové, kteří mají duši. A nejvíce mě vytáčí lidé, kteří bojují za opuštěná zvířátka apod., a klidně si dají k obědu řízek a ráno před odchodem do práce se nacákají parfémem testovaným na zvířatech. Když někde snědí psa, je z toho hrozný skandál (a kdo ví, jestli je to vůbec pravda), ale že si jiní běžně dávají ke svátečnímu obědu jehněčí, to je přeci něco úplně jiného ...
Ale to bychom tu byli ještě dlouho, kdybych se rozpovídala o palmovém oleji, zahlcení plasty a podobně. Kvůli tomu blog nemám. Záleží na každém, jestli si sáhne do svědomí a popřemýšlí o svém způsobu života :)

Dnes mám pro vás pár tipů na vegetariánská/veganská jídla, která jsem za poslední týdny stihla vyfotit. Většinou si totiž vzpomenu až uprostřed snídaně/oběda/večeře, že jsem chtěla udělat fotku na blog. A upřímně, rozhrabané jídlo na pokydaném talíři nikoho nezajímá, že :)

Špaldová pizza z nekynutého těsta. S rajčaty, paprikou a sýrem.

Cizrna s paprikou, pórkem a marinovaným tofu. A kořením.

Kuskus s hráškem, kukuřicí a bazalkou. A sýrem. Nuda, že jo :D

Cizrna na (uzené) paprice. Jedna z největších mňamek na světě! 

Kuskus s tofu na kari. Tohle bych taky mohla pořád.

 Jaký je váš oblíbený vegetariánský/veganský oběd? Či večeře?

P. S.: Příště si dáme snídaně.


Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram


13/08/2015

Z deníku neposedy, vol. 5: Bretagne & Île de Sein

Místo, kde se zastavil čas. Kde nikdo nespěchá. Dospělí tu loví ryby nebo jen tak vysedávají u pobřeží. Děti se tu celé dny cachtají v moři. Kočky se líně vyvalují na slunci. Zkrátka pravá prázdninová atmosféra.

A taky se tu všude line pach z těch mořských řas, ze kterého mi chvílema bylo až na zvracení. Hrneček obyčejnýho černýho čaje vás tu vyjde dráž než dvě deci vína. Ale celkově je to tady tak kouzelný, že vám nic z toho vlastně až tak moc nevadí.

Île de Sein je poměrně prťavý ostrov. My jsme ho stihly s kolegyní celý přejít během necelých čtyřiceti minut. Cesta sem z pevniny trvá lodí hodinku. Když jsme ráno vyjížděli, měla jsem po chvilce na moři pocit, že mě musí klepnout pepka. Vlny jako blázen. Vítr. Všude mraky. Ostrov v nedohlednu. V mysli se mi rojili všelijaké nadávky mířené na mou osobu. Kam jsem to zase vlezla, proboha?! Proboha!

Nakonec to ale byl fajn výlet. Zamračené nebe i vítr nás sice provázely celý den, ale ostrovu to na kráse nijak neubralo. Cesta zpátky byla taky v pohodě. Ovšem večerní rozčesávání se neobešlo bez bolesti a pár sprostých slov.

 

08/08/2015

Šest malých věcí ...

..., ve fialové.

Fialovou zkrátka miluju. Odmala. Poslední dobou jsme na ni ale ještěujetější než dříve (což jsem si plně uvědomila až ve chvíli, kdy jsem si na tohle téma psala s jedním príma klukem). Jakmile teď sháním nějakou novou věc, automaticky nejdříve pátrám, jestli ji mají i ve fialové.

Fialová je magická, éterické barva. Je symbolem duchovna, ale i srdečnosti. Napomáhá při meditacích. Zklidňuje hyperaktivní děti (mami, tak proto! - brzy pochopíte). Podporuje kreativitu. A také je barvou korunní čakry, prosím pěkně, nedávejte to číst mojí ségře, nemá to slovo ráda, takže by měla napomáhat i propojení celého našeho člověka.

Nebo je fialová prostě a jednoduše nádhernou barvou, kterou se někteří z nás rádi obklopují. Záleží pouze na vás, jak to vnímáte :)

Sháněla jsem nový sešit. Nutně. Už mě nebavily ty obyčejné školní sešity. Byť jsou tyhle od PignaNature trochu dražší, trvám si na tom, že se do nich vyplatí investovat.

Dobrá, přiznávám se. Mám úchylku na papírnické potřeby. A musím přeci něčím psát, ne? Navíc, se Stabilem/Pelikanem se to píše jedna radost. A proč psát modře nebo černě, když to jde i fialově?

Že prý fialová barva zklidňuje hyperaktivní děti. Proto mojí první hračkou, kterou jsem jako malá dostala od rodičů, byla tahle kravička. Mami?! Tak já jsem potřebovala zklidnit? No, ehm, ano. Ale protože před třiadvaceti lety to ještě nebylo tak módní, nazývat děti hyperaktivními, lékařka mě nakonec označili za "živější" ... 

Opět jsem se vrátila k tmavším barvám laků na nehty. Byť to na fotce úplně nevypadá, tenhle fešák je takový krásně levandulový <3

Milovat nějakou barvu je jedna věc. Ovšem když si (nevědomě?) koupíte na postel přehoz, který vám ladí s prostěradlem (a dokonce i kobercem), už je to na hranici úchylky. Nebo spíše fascinace, řekla bych. A fascinace zní lépe než úchylka, že jo. 

Můj jediný hmotný suvenýr z Bretaně. Koukala jsem po tomhle hrnečku už ve Vannes a namlouvala si, že ho nemůžu potřebovat. Když mi pak při pobytu v Quimperu holky na pokoji musely půjčovat svůj hrneček, došla jsem k závěru, že si musím nějaký pořídit. A tak jsme při nákupu v jednom quimperském supermarketu zamířila k nádobí a ... Byl tam. Jeden poslední. Říkám vám, to byl osud!

Nyní jsem ve stadiu, kdy mi snídaňový talířek ladí s hrnečkem, ložním prádlem, pyžamem ... i lakem na nehty. Takže až se někdy se snídaní schovám v posteli, už nikdo nenajde. 

Jaká je vaše osudová barva? :)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

06/08/2015

Vítejte v květinovém království ...

... Dobře, tak trochu přeháním. Nemám doma květinářství. Což ale nemění nic na faktu, že kytičky miluju. Kromě koupelny u nás není místnost, kde byste nenašli alespoň jeden květináč. Ovšem obávám se, že i na tu koupelnu jednou dojde. Ideálně tu zakotví nějaká tropická rostlina milující nadměrnou vlhkost vzduchu. Ale to má ještě čas.

Dnes si dovolím vás pozvat na svůj pracovní stůl. Místo, kde se skvěle učí, čte, píše, ale i svačí či večeří. Místo, které obývají květinová víla i nevinný anděl. A kde se kromě lásky ke květinám projevuje i nehynoucí náklonnost k vůni růží.

Mějte hezký den! :)

Začalo to tradičně na jaře, kdy mi pod nos vkročily roztomilé zářivky. 

03/08/2015

Protože každá zkušenost je dobrá

Jistě, někdo může namítat, že nemám pravdu. Že bych měla rozlišovat dobré a špatné zkušenosti. Protože, přirozeně, existují věci, ze kterých máme opravdu dobrý pocit, které v nás vyvolávají radost, uspokojení, naplnění a tak dále. A pak jsou tu samozřejmě chvíle, kdy se nám něco nepovede, potkáme negativního člověka, ujede nám autobus a já-nevím-co ještě. To nás pak přepadají chmury, deprese a třeba i pocity méněcennosti.


Jako praktický příklad si dovolím vytáhnou jednu slečnu, se kterou máme blízký vztah. Záměrně ji nebudu jmenovat, protože co je komu do toho, že si natloukla hu… pusu (jako x dalších holek). Nuže, jde o to, že naše slečna potkala jednoho kluka. A fakt se jí líbil. Ona mu také očividně nebyla lhostejná. Jenže udělala tu chybu, že se s ním hned na první schůzce líbala. Sice to prý za moc nestálo, ale znáte to, tyhle věci potřebují čas. (No dobře, asi jak u koho.) Následující večer se holka dozvěděla, že ten kluk je přelétavý jako chmýří pampelišek. A že se takhle líbá s kdejakým děvčetem na lecjaké párty.

No, nemusím vám jistě dlouze popisovat, co následovalo. Hromady vyčítavých esemesek, rozmazaná řasenka a probrečené papírové kapesníčky (nejen) všude kolem koše. A slečna si říkala, jak je blbá. Začala si nadávat, proč se s tím blbečkem vůbec líbala, když ho nezná? No, každý někdy uděláme chybu…