13/09/2015

Duševní výlevník, vol. 1

Ahoj všichni,

zatoužila jsem vytvořit příspěvek, který by se nedal zařadit do žádné konkrétní kategorie. To jsem celá já. Škatulky, štítky, předpisy a omezení, to všechno nemám ráda. Chci si žít po svém a nikomu se za to neomlouvat. Hodlám být v tomhle životě šťastná. Takže odmítám žít podle zažitých konvencí radících lidem, co a jak mají udělat. A v jakém věku.
Víte, jsem toho názoru, že každý z nás se rodí pro jiné zkušenosti. Ne každý věří na převtělování a další věci, takže se mnou nemusíte souhlasit. Ale pokud jde o mě, věřím tomu, že pomalu a jistě přicházím na to, proč jsem se tentokrát narodila. A také jsem vděčná všem lidem, které jsem dosud potkala a díky kterým jsem si přišla na tolik věcí, které s tím sebeobjevováním souvisejí. A nejvíc jsem vděčná tomu jednomu, který mi otevřel oči v mnohých sférách života. Myslím, že bez něj by nikdy nezačala ta totální transformace osobnosti, která se mi během posledního roku udála ...

A na co že jsem to vlastně přišla? No tak třeba na to, že svět jde do háje. Pomalu, ale jistě. Tedy, svět ... spíše, jak rádi říkáme, moderní vyspělá, společnost. Nevím jak vy, ale mě už ta překombinovaná umělá evropská společnost přestává bavit. To je ovšem na samostatnou kapitolu. Přivádí mě to ale k pár věcem, nad kterými poslední dobou hloubám.


Materialismus. Věci, věci, věcičky. Moderní člověk si vytvořil závislost na hmotných věcech. Na něčem, co nemá skutečnou hodnotu. A já si čím dál více uvědomuji, že k materiálním věcem mám čím dál chladnější vztah. Netoužím po nich. Nevyvolávají ve mě pocity radosti a já-nevím-co-ještě. Opravdové potěšení naopak zažívám, když pozoruji sluneční paprsky, poslouchám ticho lesa nebo třeba sbírám zajímavé kameny.

Životní cesta. Ach jo, kde jen je to mé místo ve světě? Napadlo vás tohle někdy? Mně to zaměstnávalo mysl poměrně dlouho. Až jsem na to konečně přišla. Spadl mi kámen ze srdce. Teď už to vím. Necítím nic než klid a spokojenost. U spousty lidí kolem sebe ale pozoruji, že jsou teprve ve fázi hledání. Jsou z toho nešťastní a ptají se mě, co mají dělat. Tak já vám to teda řeknu. Musíte si protrpět tu fázi, kdy máte pocit, že nic nemá smysl. Teprve pak se můžete dostat dál. Ať tomu věříte, nebo ne, všechno má své božské načasování. A také vy jednou přijdete na to, co je vaše poslání. Jen tomu musíte dát čas. A věřit sami v sebe.

Štěstí. Velká spousta lidí se domnívá, že jim štěstí nutně musí přinést jejich životní partner. No ... nemusí. A vlastně by ani neměl. Moment, cože??? Je to tak! Pokud nedokážete být samostatným nezávislým člověkem, který miluje svobodu a dokáže si se vším poradit sám, pak neočekávejte, že vám štěstí v životě zaručí někdo jiný. A už vůbec nepočítejte s tím, že jakmile potkáte toho pravého, máte vyhráno. Ve skutečnosti je to teprve začátek. A čeho? Opravdové školy života, která vás může mnohému naučit. Ale o tom až někdy příště :)

A víte co? Není nic špatného na tom, pokud svět vnímáte jinak. Zaslepených lidí už tady bylo dost. Nebojte se mít oči otevřené a naslouchat svému srdci. Možná vás ostatní nepochopí, ale věřte tomu, že svět vás potřebuje k tomu, aby mohl být povznesen a navrácen do harmonie.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

No comments :

Post a Comment

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.