13/08/2015

Z deníku neposedy, vol. 5: Bretagne & Île de Sein

Místo, kde se zastavil čas. Kde nikdo nespěchá. Dospělí tu loví ryby nebo jen tak vysedávají u pobřeží. Děti se tu celé dny cachtají v moři. Kočky se líně vyvalují na slunci. Zkrátka pravá prázdninová atmosféra.

A taky se tu všude line pach z těch mořských řas, ze kterého mi chvílema bylo až na zvracení. Hrneček obyčejnýho černýho čaje vás tu vyjde dráž než dvě deci vína. Ale celkově je to tady tak kouzelný, že vám nic z toho vlastně až tak moc nevadí.

Île de Sein je poměrně prťavý ostrov. My jsme ho stihly s kolegyní celý přejít během necelých čtyřiceti minut. Cesta sem z pevniny trvá lodí hodinku. Když jsme ráno vyjížděli, měla jsem po chvilce na moři pocit, že mě musí klepnout pepka. Vlny jako blázen. Vítr. Všude mraky. Ostrov v nedohlednu. V mysli se mi rojili všelijaké nadávky mířené na mou osobu. Kam jsem to zase vlezla, proboha?! Proboha!

Nakonec to ale byl fajn výlet. Zamračené nebe i vítr nás sice provázely celý den, ale ostrovu to na kráse nijak neubralo. Cesta zpátky byla taky v pohodě. Ovšem večerní rozčesávání se neobešlo bez bolesti a pár sprostých slov.

 


 Jak vám řikam, kočky jsou tu tak líný, že ani neotevřou oči na fotografa.

Hortenzie, kam se podíváš. A to platí pro celou Bretaň.

 Když si vrabčák dopřává k obědu rybičku.

Jeden z kouzelných místních majáků. 

Jak zaparkovat loď na souši? Inu, dostalo se mi přednášky o přílivu a odlivu ... 


Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

No comments :

Post a Comment

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.