25/07/2015

Mazej spát!

Vždycky jsem byla sova. Už jako malá holka. Tehdy jsem navíc byla i ranní ptáče. Říkáte si, co je to za blbost? No, holt není. Ač je mi z toho dnes lehce do smíchu, rodičům z toho bývalo spíše do pláče. Teprve dnes vidím, že se mnou měli fakt velkou trpělivost. Jakožto tříletá jsem s radostí vstávala v pět ráno. I v sobotu. Neřvala jsem. Jen jsem lomcovala postýlkou. Do večera jsem se nezastavila. Odpadla jsem až ve chvíli, kdy v televizi naběhly titulky filmu nevhodného pro děti a mladistvé. Rodiče si oddychli, že budou mít trochu klidu. Jenže byli tak vyřízení, že z domácího kina nic nebylo. Odpadli taky. A ráno to začalo nanovo.


Nuže, skoro se chvílema divím, že mě naši nedali k adopci. Nebo mě nenechali někde v lese. Jako v tý pohádce o dvou malých sourozencích. Nechápu, proč se malým dětem předčítají pohádky o tom, že je tatínek ponechal na příkaz macechy v lese. Protože to každýho prcka akorát vyděsí. Mě to neděsilo. Neměla jsem totiž macechu. Naštěstí.

Však z toho jednou vyrosteš, říkávají s oblibou rodiče, když si neví rady s nevhodným chováním svých dětí. Pravda, na chvíli jsem z toho ponocování vyrostla. Za časů, kdy jsem navštěvovala povinnou školní dochůzku jsem usínala jedna radost. Dokonce před desátou večer. Na střední jsem lehce zdivočela a večerku si přibližně o půlhodinku protáhla.

A kdo by se začátkem vysoké (a nějakých těch brigád) čekal spánkovou přímou úměru, ten by se šeredně spletl. Vlastně jo, ta úměra byla do jisté míry přímá. Čím vyšší věk, tím méně spánku. Postupně jsem to dotáhla až tak daleko, že jsem chodila spát v dobu, kdy někteří vstávají na ranní směnu. Ne, opravdu to nechtějte vidět explicitně napsané … Nakonec, i když někam cestujeme s partou lidí, je to Zuzanka, kdo chodí spát jako poslední a stejně se mu pak ještě nechce usnout.


Poslední dobou mám ale krizovku. Chrupkám i jedenáct hodin denně. Můj biorytmus se ještě nevzpamatoval ze všech těch nedávných životních šoků. Ale cítím, že už se všechno pomalu vrací do starých kolejí. A s lehkou nostalgií očekávám, kdy mi zase bude stačit těch šest nebo sedm hodin spánku denně. Budu to brát jako trénink na mateřství (ne že bych ho plánovala do brzké budoucnosti, to vůbec). Protože kdoví, třeba i můj potenciální potomek bude kombinací ranního ptáčete a noční sovy.

A co vy? Jste ranní ptáčata, nebo spíše sovy?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

1 comment :

  1. Já dovedu spát deset hodin denně a jsme jednoznačná sova :-)

    ReplyDelete

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.