13/06/2015

3, 2, 1 ... pomoc! Aneb nefňukej a jdi dál.

Není to tak dávno, co jsem si ještě užívala sladký studentský život. Bohužel osud tomu chtěl jinak. Víte, osud nezajímá, že máte ze všech zkoušek jedničky nebo dvojky nebo že zvládáte každý zápočet na první pokus. Jsou věci, které si prostě nemůžete naplánovat. Já tu ovšem nechci celou situaci rozebírat do podrobností, protože je to pro mě zkrátka natolik osobní věc, než abych se s ní svěřovala cizím lidem.

To, že za pár týdnů už nebudu student, je něco, s čím jsem se už vyrovnala. A bláhově jsem si myslela, že už mě nic horšího potkat nemůže. Ach, jaká to čirá naivita. Jako by snad škola byla všechno! Neuplynul ani měsíc a já se jednoho rána dozvěděla, že jsem zčistajasna ztratila jednoho blízkého člověka. Úžasnou bytost, která pro mě hodně znamenala. Kupodivu jsem se s tím vyrovnala docela rychle. Během posledního roku jsem smrt začala vnímat úplně jinak. Jako něco, co přichází ve chvíli, kdy je na to člověk podvědomě připravený. I když se mnou asi ne každý bude souhlasit.

Bohužel jsem už nestihla termín přihlášek na další magisterské studium, takže teď usilovně přemýšlím, co se svým životem budu ten rok do přijímaček dělat. Prvním nápadem bylo pomaturitní studium na jazykovce (vyhozené peníze). Potom mě napadlo zkusit práci v nějaké kavárně (v té první se mi ale nelíbilo, v další mě nechtěli a z ostatních se ani neozvali). No a tak jsem začala přemýšlet o tom, že bych vyjela někam do zahraničí. Třeba jako au-pair. Intuice mi říká, že je to skvělý nápad. Ovšem ten pitomý rozum mě nechce pustit. Asi přišel čas mu domluvit.

No, trochu jsem se rozepsala. Promiňte mi to. Ale někdy mám potřebu to ze sebe všechno vypsat a potrápit těmi svými duševními výlevy své čtenáře. Všechny ty události posledních týdnů mě ale utvrdily v několika bodech, a sice v tom, že:

1) by si člověk měl vážit toho, že je naživu a zdravý
2) by si měl být vděčný za každý nový den, do kterého se probudí
3) ne každý má milující a podporující rodinu, která ho nenechá na holičkách
4) a báječné přátele, kteří ho kdykoliv vyslechnou
5) pravá láska nezná termíny jako podmínky, závazky či očekávání
6) není nic špatného na tom, chtít něco jiného, než jste chtěli celých deset let
7) nikdy není pozdě na nové začátky
8) je v pořádku, že občas upadnete na čumák
9) je důležité vstát (i s tím poraněným čumákem) a jít dál
10) život je krásný
11) existuje tolik drobných detailů, které vás kdykoliv rozveselí (třeba rozkvetlá červnová louka nebo hřejivé polibky od Sluníčka)
12) ty nejkrásnější věci v životě jsou ty, kterých se nemůžete dotknout
13) všechno se zase v dobré obrátí

Ovšem někdy si to musíte pořádně vyžrat, než budete zase moci v plné síle vstát, oprášit si kolena a vydat se na novou cestu. Já jsem každopádně zvědavá, kam povedou mé nové cesty. Ale jak se říká, všechno má svůj čas ...

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

No comments :

Post a Comment

Odkazy na vaše blogy v komentářích mi nevadí. Ale, prosím, nepište sem odkazy na své giveaway, žádosti o hlasy a podobně. / You can post links to your blogs. But, please, do not post any requests for votes, your giveaways and so on.