31/12/2015

Takové to žvatlání o konci roku ...

Krásný večer!

Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří by měli potřebu dělat vědu z toho, že po půlnoci začneme psát do data jiný letopočet. A takové to vymýšlení šílených předsevzetí, která vydržíte plnit pár dní, možná týdnu, na to už mě neužije vůbec. Ale malé shrnutí nikomu neuškodí, ne?

Co tedy k roku 2015 říct? Hm ... byl úžasný i šílený zároveň. Několikrát mi život podrazil nohy, abych se pak pracně musela začít zvedat. Do března bylo všechno v pohodě. Ale pak to začal jeden pád za druhým. Musela jsem nechat školy, přestěhovat se zpátky domů, hledat práci. Do toho všeho mi umřela babička. Úžasná moudrá žena, kterou budu mít navždy ne svém srdci. Se zdravím jsem to také neměla celý rok úplně lehké. Stres a všechny ty události tomu moc nepomohly. Ale naštěstí už je vše v pořádku (klepu, klepu).

Ale víte co, věřím na osud. Věřím na karmu, reinkarnaci, na přírodní astrální bytosti a jiné. Tohle všechno mi pomohlo přenést se přes nejhorší a začít znovu. Úplnou náhodou, když mě po prvním dne vyhodili z jednoho místa, jsem dostala příležitost dělat něco, co má smysl. Nutí mě to na sobě neustále pracovat, posouvat se dál. A toho si moc cením. No a když k tomu všemu navíc máte skvělou šéfovou, príma kolegy a báječnou atmosféru na pracovišti, co víc si můžete přát? :)

Léto bylo úžasné. Plné cestování ve jménu poznávání nových míst. Zamilovala jsem se do Bretaně, kam se ráda znovu vypravím, jakmile bude příležitost. A trávili jsme spoustu času v přírodě, v lesích, na loukách i polích ...

Tento rok pro mě byl ve znamení osobního růstu. Díky různým lidem jsem se nad sebou zamyslela a sáhla si až na dno vlastní duše. Bolelo to neskutečně. Chvílema jsem měla pocit, že se z toho zblázním. Uvědomila jsem si, že to nejcennější, co můžete obdržet, je schopnost být sám sebou. Žít svobodně, volně, nezávisle. Pochopila jsem, že chci být skutečnou ženou. Takovou, která se nenechá ovládat mužem. Která dokáže žít se svým mužem v lásce, pochopení, upřímnosti, naprosté otevřenosti a důvěře. Jen žádný z těch mužů, kteří mi letos proběhli životem, nebyl tím pravý. Ale od každého jsem si odnesla velice cennou lekci do života. Od jednoho jsem si dokonce odnesla lekcí tolik, jako nikdy předtím. A především jemu jsem neskutečně vděčná!

Začala jsem se věnovat přírodní kosmetice, její výrobě a studiu bylin. Také jsem začala zase psát. O životě, jak ho vnímám. O životě takovém, jaký by podle mých očí měl být. Krásný a naplňující. Ano, možná jsem optimistou s nevyléčitelným sklonem k idealismu. Ale všechno začíná v naší hlavně. A v našem srdci <3

A k čemu to všechno bylo dobré? K tomu, že bych bez všech těch pádů a zvratů nikdy nebyla tam, kde nyní jsem. Zdravá. Spokojená sama se sebou. Se sny, které netrpělivě vyčkávají na plnění. S rodinou a přáteli (starými i novými), kteří jsou úžasní!

Vše krásné do roku 2016! A žijte podle sebe. Žijete přeci pro sebe, ne pro druhé :)

25/12/2015

Jaká je cena štěstí?

Nikdy jsem si nepotrpěla na drahé dárky. Vlastně mě vždycky nejvíc potěšily nějaké drobnosti od srdce. Vánoce už pár let neslavím. O to víc mě pak překvapí, když mě někdo něčím obdaruje. Jak říkám, vánoční svátky nevede, ale tenhle týden přišel Ježíšek dokonce dvakrát.

U nás v jazykovce dvakrát týdně hlídám dětičky. 20měsíční Aničku, které se ke mně vždy s radostí přitulí a občas se i odmítá odlepit, když má jít zpátky za mámou. Jako třeba tohle úterý. Druhým dítkem je roční Josefínka, která většinu času prospí. Když už ale procitne ze sladkých snů, nejprve mě s křikem pozoruje, a za chvilku už se na mě zubí. A občas dorazí i Josefínčin bráška Kryštof, 3letý blonďáček, který se vždycky po naše hlídací seanci nechává slyšet, že se mnou půjde domů. Že na mě počká před školou, než se oblíknu. Nebo že se mnou klidně pojede, kam zrovna potřebuju. Prý i doma dělal scény, když musel jít do školy, a ne k nám.


Tohle úterý jsme se potkali už cestou v autobuse. Kryštof se ke mně hned hrnul, sednul si vedle mě a zásobovat mě mnohými historkami ze svého života. A co mě skutečně zahřálo u srdce, byl moment, kdy Kryštof těsně před vchodem do jazykovky povídal, že mi musí něco dát, ať prý zavřu oči. Celá vykulená jsem čekala, co to zpoza zad vytáhne. Dostala jsem perníček ve tvaru soba. Ozdobený červenou polevou. Měla jsem obrovskou radost. A perníček už mám vystavený na polici.

Další situace, kdy jsem byla vskutku mile překvapena, přišla ve středu. Na začátku hodiny mi můj 10letý student Tomášek povídal, že až skončíme, tak to musí být včas, aby mi mohl něco dát. A na konci lekce jsem dostala maličký balíček. S roztomilou chňapkou, která už si našla své místo u nás doma v kuchyni.

Co jsem tím vším chtěla říct? To, že skutečná radost nezáleží na penězích. Že potěšení vykouzlíte tak, že si dáte ten čas a snahu, abyste někoho překvapili. A že vám i úplná maličkost dokáže prozářit den.

Mějte se krásně a užívejte volna :)
Vaše Z. A.


19/12/2015

Vegetarián na obtíž

Raději už nikde nahlas neříkám, že jsem vegetarián. Maximálně se mezi řádky zmíním o tom, že nejím maso. Už několikrát se mi totiž potvrdilo, že vegetariáni to mají v našich zeměpisných šířkách poněkud náročnější. Teda, abych nekecala, máme u nás ve městě pár vegetariánských jídelen/bister/restaurací. Spočítala bych je na prstech jedné ruky. Ale cenově je to v nich přijatelné a jídlo mi tu většinou chutná.

Problém ale nastává v momentě, kdy přijde víkend. Tyhle jídelny a bistra zavřou svou přátelskou náruč, a vegani a vegetariáni jsou vystaveni drsnému životu v realitě. A pokud nemáte v úmyslu dát si nějakou smaženinu a zároveň nechcete mrknutím oka vypláznout dvě stovky za talíř špaget s omáčkou v rajčatové či smetanové barvě, jste celkem nahraní. (Ano, vím, o čem mluvím.)

Zdroj: receptyonline.cz

Dnes jsme byli s kolegy na obědě. Při prohlížení jídelního lístku se mě jímala hrůza. Z řádků na mě skákaly takové masové pojmy, kterým ani nerozumím. Respektive, nikde mě nezajímalo, jak se které části mrtvé krávy či prasete říká. Mé zděšení ale vygradovalo ve chvíli, kdy se na papíře začala objevovat slova jako víno, pivo a džus. Co že to ta tři slova mají společného? To, že za nimi už těžko najdete nabídku bezmasých jídel. Nakonec jsem se přicházející obsluhy zeptala, zda servírují nějaký pokrm bez obsahu tepelně upravených mrtvých těl zvířat. Bylo mi odpovězeno, že mají jakýsi sýrový talíř. Ok … Nakonec jsem si raději dala jen salát. A doma si pak dosytila žaludek opečenou zeleninou se sojanézou a brambory.

Ne, opravdu nemám potřebu dělat ze sebe něco extra. Spíše naopak, nemám potřebu před masožrouty vytahovat fakt, že nejím maso. Jen mám pocit, že tohle není úplně fér. Když je někdo kuřák, může si klidně zapálit (skoro) kde chce. Když je někdo notorický alkoholik, chlast si pořídí (v dnešní době téměř doslova) na každém rohu. Ale jakmile si chcete jakožto vegetarián dát nějaký „normální“ oběd, nemáte to vždy zrovna jednoduché.

Zdroj: recepty.cz

Ale abyste si nemysleli, že jsem pesimista, včera jsem byla opět velice mile potěšena při nákupu v Tescu. V tom našem hypermarketu totiž zase rozšířili nabídku vegetariánských a veganských pomazánek. Přišla jsem si jako v sedmém nebi. Jakmile totiž na něčem vidím nápis „cizrnová“ či „pohanková“, okamžitě to veru do ruky. A když jsem pak v závěru objevila svůj nejmilovanější hummus o jedné firmy, jejíž jméno si nepamatuji, přišla jsem si jako dítě u vánočního stromečku. Už jsem totiž ztrácela naději, že tuhle nejbáječnější pomazánku ještě někde seženu.

Toť pro dnešek vše. Mažu zpátky do kuchyně upéct nějaké slunovratové cukroví.

Mějte krásný zbytek víkendu.

Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

13/12/2015

Vyklidni se!

Dobré ráno,

doufám, že si užíváte atmosféru konce roku. Já jsem včera strávila skvělý den se svými blízkými. Byli jsme na výletě v německém Regensburku, což je překrásné historické městečko, která mě okouzlilo již před lety. Zdejší trhy jsou kouzelné. Moc mě bavilo procházení se těmi starobylými uličkami (a obchůdky, které u nás nemáme) ozdobenými všelijakými světýlky a dekoracemi. Dali jsme si výborný oběd, zašli na toffenut latte a mňamózní donut. Ale znovu jsem si tím připomněla, že ...

... mi vůbec nechybí slavení Vánoc. Tedy, abyste mi rozuměli, nejsem nějaký zapšklý ateista. Už několik let doma vedeme spíše Slunovrat. Pořídíme pěknou jehličnatou větvičku, zapálíme svíčky, koukáme na pohádky a dáme si i něco na zub. Avšak ...

... předvánoční materialisticky laděné nákupní šílenství si ale mileráda nechávám ujít. Dělat si nervy z toho, že ještě nemám pořízené kupy dárků za kdovíkolik peněz, to není nic pro mě. Ale nemyslete si, že jsem nějaká držgrešle, to vůbec ne. Naopak, moc ráda obdarovávám ostatní. Když najdu něco, co blízké potěší, klidně jim to dám kdykoliv jindy.

Vlastně se dnes ztotožňuji s jedním takovým citátem, který praví, že to nejcennější, co můžete někomu dát, je váš čas a plná pozornost. A osobně mnohem více ocením to, když můžu s milovaným člověkem prožít výletní den, příjemné odpoledne v čajovně či oddychovou procházku přírodou.

Období kolem konce roku má být přeci synonymem klidu, pohody a míru. A mačkání se (a dělení se o intimní zónu) v nákupních centrech s lidmi, které ani neznám, zoufalé vymýšlení toho, kolik druhů cukroví mermomocí upeču a kdo-ví-co-ještě, to zkrátka není nic pro mě.

Takže až bude velká část lidí vyčerpaně sedět v obýváku na gauči, pod horou balícího papíru, se smutkem, že zase dostali ponožky a příliš velký svetr, a s břichem nechutně plným všeho možného, já budu někde v klidu popíjet horký čaj, užívat si klidu a přítomnosti svých blízkých.

Dobře, teď vážně. Vím, že naštěstí existují lidé, které vybírání dárků baví. Kteří milují čas strávený pečením cukroví. Kteří odpoledne pětadvacátého jdou krmit přeživší kapry do rybníka. A je úplně jedno, jestli slaví Vánoce, Slunovrat nebo cokoliv jiného. Protože hlavní je, že si najdete čas na své blízké a uděláte jim něčím radost. Třeba i jen úsměvem a upřímným objetím <3

Mějte se krásně,
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

07/12/2015

Spokojenost začíná čistou myslí

Aneb ... všechno začíná v naší hlavě. Velkou část problémů si způsobujeme sami, ne-li většinu z nich. Svým přemýšlením. Vytváříme si jakési domněnky, odhady a kdo-ví-co-ještě, a tím sami sobě komplikujeme život. 

Pamatujete na tu scénu z Posledního samuraje, kde hlavní hrdina dostane radu od staršího samuraje, který pronese: "Moc myšlenek." A ano, přesně tohle je ten problém. Tím, jak neustále odbíháme ve své mysli k kdovíčemu, uniká nám přítomnost. Nedokážeme si užívat tzv. stav "tady a teď".

Sama jsem si nedávno uvědomila, že moc přemýšlím. Tuhle chybu jsem s čistým svědomím označovala za "snílkovství". Jaká to ubohá výmluva. Ale došlo mi to. Takže teď méně přemýšlím. Je to fajn pocit. Najednou máte víc času. Třeba takové kreslení si teď užívám víc než kdy jindy. Vnímám jen to, jak ty barevné prokresky bruslí po papíře a vniká něco krásného. Je to vskutku osvěžující.


A vlastně jsem se naučila ještě jednu věc, která s přemýšlením úzce souvisí. Začala jsem být k druhým opravdu upřímná. Místo toho, abych v sobě dusila své city a pocity, začala jsem říkat a psát, co si myslím. A najednou ... se tolik mých vztahů změnilo. Někteří to neunesli a sbalili si svých pár švestek. Jiní se chytili za nos a upřímnost mi začali oplácet. A ano, není to vždy snadné, slyšet pravdu nebo si jí přečíst. Ale přestanete díky tomu přemýšlet a dumat nad tím, co by kdyby.

Jaká je tedy moje rada? Žádná! Nemám právo druhým radit. Jediný, komu bych mohla, a vlastně hlavně měla, radit, jsem já sama. Vám ostatním mohu je doporučit to, abyste přestali žít ve své hlavě. Protože vám to neskutečně ulehčí život.

Přeji krásný slunečný týden a čistou hlavu :)

Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

27/11/2015

Cestou za snem ...

Dobré odpoledne, 

nedávno jsem se trochu zamýšlela nad jednou záležitostí. A sice nad tím, jak rádi sníme a rozjímáme nad svými vzdušnými zámky. Vymýšlíme si kdeco, po čem toužíme. Ano, je krásné a správné mít sny. Ale pokud se nestanou i našimi cíli, za kterými skutečně chceme jít, nemají podle mě smysl.

Všímám si mezi lidmi toho, že v tomto ohledu trpí nedostatkem sebedůvěry. Mají v hlavě sny, které si neplní, protože jejich mozky napadá sto padesát důvodů, proč něco nejde. Tohle je hrozně velká chyba. Jsme jako lidé neustále vedeni k tomu, že máme žít realitou. A v té nudné šedé všední realitě přeci na sny místo není. Pořád nám někdo povídá, že to a to není možné. Že je to kravina. A proč bychom s něčím takovým vůbec měli začínat.

Osobně jsem byla vždy typem člověka, který kašle na konvence. Pro kterého svoboda, volnost a nezávislost mají své místo hned vedle zdraví a jiných důležitých hodnot. Vždycky jsem byla snílkem. Jen jsem dělala tu chybu, že jsem nedělala nic. Neměla jsem tu odvahu přijít a něco změnit jen proto, že chci. Před nedávnem jsem si ale řekla dost.


Ano, mám jeden bláznivý sen. Někteří lidé mě nechápou. Jiní se mě od toho zase snaží odrazovat. Já ale uvnitř svého srdce cítím, že přišel čas na změnu. Čas na to, začít si plnit sny. Jistě, velké výsledky neuvidím hned, je to běh na delší trať. Ale vzala jsem si k srdci tu skvělou radu, že žádný sen není nesplnitelný. A že když chceme něco velkého, je fajn si to rozložit do menších částí. Takže jsem začala postupně skládat puzzlíky do velkého obrázku. Je to úžasný pocit, když víte, že to jde. A víte, co je ještě fajn? Že nikdy nevíte, jak velký ten výsledný obrázek bude. 

A přesně o tom by podle mě měl být život. O práci na sobě samém. O neustálém růstu a vyvíjení se. O hledání nových cest. A také ... o plnění snů.

Mějte krásný víkend,
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

15/11/2015

Všechno nejlepší ... a buďte sami sebou

Zdravím vás všechny!

Doufám, že si užíváte listopadové dny. Dnes je to přesně dvacet čtyři let, co jsem se narodila. No a když už jsem ten "pisálek", který rád filozofuje, řekla jsem si, že ku příležitosti svého významného dne sepíšu nějaká moudra ... A pak mi došlo, že nemám právo druhým radit.
Pak mě napadlo, že si tu pofňukám nad tím, že už vlastně stárnu. Ach ano, došlo mi, že to bylo ještě zoufalejší.
Nuže, pobrala jsem do hrsti všechen ten rozum, co jsem za poslední měsíce nasbírala, a přidala do toho srdce.


Poslední rok byl pro mě tím nejnáročnějším z těch, co jsem dosud prožila. Ztratila jsem životní směr. Opustila nás babička, kterou budeme vždycky milovat, ať je kdekoliv. Nechala jsem za sebou pár přátel, kteří mi přestali rozumět. Zbavila se vlastností, které mě blokovaly v dalším růstu ... abych si uvědomila, na čem skutečně záleží. Nalezla jsem vlastní Svobodu, nezávislost a vyrovnanost. Nalezla jsem Sebe a svůj nový život. A dnes už vím, že to kvůli nikomu nebudu měnit. Co je mi po tom, co si myslí "moderní společnost". Pochopila jsem, že mít jiné sny a cíle než většina, není nic špatného. Že když s vámi ostatní nesouhlasí, neznamená to, že jste špatní. To vše je pouze symbolem toho, že jste nalezli sami sebe.
Jedině vy sami v hloubi duše víte, co je pro vás správné. Jděte si za tím, i když cesta nebude snadná 
smile emoticon
Krásný podzim! 
Vaše Z. A.
ss emoticon

12/11/2015

Listopadový pozdrav ze Šumavy

Krásný den přeji!

Ano, to mi to zase trvalo, než jsem se ozvala. Doufám, že se na mě nezlobíte. Důvod, proč o sobě nedávám moc vědět, je prostý. Žiju realitou. Nemám potřebu vysedávat u počítače, sjíždět blogy a cpát na ten vlastní x příspěvků do týdne. Zkrátka a dobře mě to nenaplňuje. Raději zajdu se ségrou či kamarádkou na procházku, s partou lidí si uděláme výlet, jdeme na kafe apod.

No a minulý víkend jsme strávili opět na Šumavě. V Jihočeském kraji. Nedaleko městečka Vacov. Opravdu to tady miluju! Vlastně celou Šumavu. Jednou tu, doufám, budu bydlet. A kdyby vás zajímalo, co mě to sem tak táhne, nejsou to jen geny, ale hlavně ono nezaměnitelné kouzlo místní přírody, ticho, klid, harmonie ...

Za ty dva týdny, co jsme tu nebyli, to tu vypadá opět jinak. Barvy přírody se opět trochu změnily, teplota naopak vyšplhala nahoru k neuvěřitelným 16 stupňům (a místní koťata zase o kus vyrostla)! Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu v listopadu běhat po šumavských loukách jen v kardiganu (a tulit se k neskutečně milému kocourovi) :D






Krásné listopadové dny!
Vaše Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

27/10/2015

Říjnový pozdrav z lesa ...

Pěkně zdravím, moji milí,

že jsem milovníkem přírody, to už o mně asi víte. Upřímně řečeno, ve volných chvílích bych nemusela dělat nic jiného, než se procházet po lesích a užívat si jejich nezaměnitelnou atmosféru. A vzhledem k tomu, že letos je mimořádně povedený říjen plný sluníčka a nádherných barev, trávíme v (nejen) v lesích hodně volného času. Ať už u nás na klidném předměstí, na Šumavě (jako třeba tenhle víkend) nebo na jiných zajímavých místech na naší báječné země. Jsem opravdu vděčná, že jsem se narodila v téhle nádherné zemi, vůbec mě neláká žít někde jinde.

Jelikož tenhle víkend jsem si na Šumavu zapomněla vzít foťák (a práci své sestry tu přeci zveřejňovat nebudu), mám pro vás fotky z předchozího víkendu, kdy jsme vyrazili do překrásného Sedmihoří, které se nachází v Plzeňském kraji, severně od Horšovského Týna. Je to vskutku magické místo, kam se vždycky ráda vracím <3






Užívejte podzimu!
Z. A.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

06/10/2015

Podzimní procházky v obrázcích ...

Krásné dopoledne!

Po kratší odmlce jsem zpět. Opět si procházím náročnějším krizovým obdobím a hledám cesty, jak se s tím vyrovnat. Jsem ale optimistou, a tak věřím, že všechny pády mají svůj význam. Asi mi bude chvíli trvat, než naberu síly na nový start. Fňukání už mám za sebou. Řekla bych, že touto dobou jsem ve fázi zvedání se se ze země a oprašování kolen. Hold nějak se začít musí ... Všem z vás, kdo si procházejí nějakou životní krizí, přeji hodně sil do dalších začátků. A pamatujte, že všechno má svůj význam ;)

Ale teď už k samotnému příspěvku. Miluju podzim! A říjen obzvlášť. Zbarvující se listí, příjemná vůně vzduchu, teploty akorát na pletený oversize svetr, vysedávání po kavárnách (bez výčitek), kouzelné večery s knížkou ... a PROCHÁZKY! Toulání se přírodou je něco, bez čeho nemůžu žít. Vlastně je to má nejmilejší činnost. A nesejde na tom, jestli je červenec, říjen nebo třebas leden. Jakmile mám příležitost a zaručenu milou společnost (však vy víte, moji drazí!), klíďo strávím v lese i celý den. A tenhle víkend jsem s kámarádkama podnikla hned dvě vycházková odpoledne. V sobotu jsme šly s jednou kámoškou, v neděli s druhou. Vydaly jsme se do lesů, kterých máme v okolí naštěstí dostatek. Šumava to sice není, ale svoje osobité kouzlo to má ...








A co vy? Také tak milujete lesy a přírodu vůbec? Nebo jste spíše městský typ, kterému příroda nic neříká?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

15/09/2015

Svíčky? Svíčky! Od Party Lite

Dobré odpoledne,

nejsem, nikdy jsem nebyla a (doufám) ani nebudu typ člověka, který slyší na značky. Většinou razím strategii typu "levně, kvalitně, česky a pokud možno ekologicky". Takže když se mi dostalo pozvání na prezentaci svíček Party Lite, byla jsem trochu skeptická. Dát dvě stovky za patnáct čajových svíček? Nebo rovnou pětistovku za o něco větší svíčku ve sklenici? Hm ... no ... já vám nevím. Jasně, mám doma něco od Yankee Candle či Village Candle. Vesměs jsou to ale dárky. Sama bych tolik peněz za svíčku nedala. Teda, vždycky jsem to tvrdila. Dnes už vím ...


... že někdy je fajn si za kvalitu připlatit. Zajímali jste se někdy o to, proč jsou běžně prodávané svíčky tak levné? Z čeho jsou vyrobené? Pak vám jistě dojde, pro stojí, kolik stojí. Nejprv jsem se domnívala, že Party Lite (a vůbec všechny tyhle slavné svíčky) je prostě jen značka, za jejíž logo na soudečku se svíčkou si musíte připlatit. Jak tomu ale je ve skutečnosti?

13/09/2015

Duševní výlevník, vol. 1

Ahoj všichni,

zatoužila jsem vytvořit příspěvek, který by se nedal zařadit do žádné konkrétní kategorie. To jsem celá já. Škatulky, štítky, předpisy a omezení, to všechno nemám ráda. Chci si žít po svém a nikomu se za to neomlouvat. Hodlám být v tomhle životě šťastná. Takže odmítám žít podle zažitých konvencí radících lidem, co a jak mají udělat. A v jakém věku.
Víte, jsem toho názoru, že každý z nás se rodí pro jiné zkušenosti. Ne každý věří na převtělování a další věci, takže se mnou nemusíte souhlasit. Ale pokud jde o mě, věřím tomu, že pomalu a jistě přicházím na to, proč jsem se tentokrát narodila. A také jsem vděčná všem lidem, které jsem dosud potkala a díky kterým jsem si přišla na tolik věcí, které s tím sebeobjevováním souvisejí. A nejvíc jsem vděčná tomu jednomu, který mi otevřel oči v mnohých sférách života. Myslím, že bez něj by nikdy nezačala ta totální transformace osobnosti, která se mi během posledního roku udála ...

A na co že jsem to vlastně přišla? No tak třeba na to, že svět jde do háje. Pomalu, ale jistě. Tedy, svět ... spíše, jak rádi říkáme, moderní vyspělá, společnost. Nevím jak vy, ale mě už ta překombinovaná umělá evropská společnost přestává bavit. To je ovšem na samostatnou kapitolu. Přivádí mě to ale k pár věcem, nad kterými poslední dobou hloubám.


Materialismus. Věci, věci, věcičky. Moderní člověk si vytvořil závislost na hmotných věcech. Na něčem, co nemá skutečnou hodnotu. A já si čím dál více uvědomuji, že k materiálním věcem mám čím dál chladnější vztah. Netoužím po nich. Nevyvolávají ve mě pocity radosti a já-nevím-co-ještě. Opravdové potěšení naopak zažívám, když pozoruji sluneční paprsky, poslouchám ticho lesa nebo třeba sbírám zajímavé kameny.

Životní cesta. Ach jo, kde jen je to mé místo ve světě? Napadlo vás tohle někdy? Mně to zaměstnávalo mysl poměrně dlouho. Až jsem na to konečně přišla. Spadl mi kámen ze srdce. Teď už to vím. Necítím nic než klid a spokojenost. U spousty lidí kolem sebe ale pozoruji, že jsou teprve ve fázi hledání. Jsou z toho nešťastní a ptají se mě, co mají dělat. Tak já vám to teda řeknu. Musíte si protrpět tu fázi, kdy máte pocit, že nic nemá smysl. Teprve pak se můžete dostat dál. Ať tomu věříte, nebo ne, všechno má své božské načasování. A také vy jednou přijdete na to, co je vaše poslání. Jen tomu musíte dát čas. A věřit sami v sebe.

Štěstí. Velká spousta lidí se domnívá, že jim štěstí nutně musí přinést jejich životní partner. No ... nemusí. A vlastně by ani neměl. Moment, cože??? Je to tak! Pokud nedokážete být samostatným nezávislým člověkem, který miluje svobodu a dokáže si se vším poradit sám, pak neočekávejte, že vám štěstí v životě zaručí někdo jiný. A už vůbec nepočítejte s tím, že jakmile potkáte toho pravého, máte vyhráno. Ve skutečnosti je to teprve začátek. A čeho? Opravdové školy života, která vás může mnohému naučit. Ale o tom až někdy příště :)

A víte co? Není nic špatného na tom, pokud svět vnímáte jinak. Zaslepených lidí už tady bylo dost. Nebojte se mít oči otevřené a naslouchat svému srdci. Možná vás ostatní nepochopí, ale věřte tomu, že svět vás potřebuje k tomu, aby mohl být povznesen a navrácen do harmonie.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

07/09/2015

Veganské tipy: pudinky (dezerty)

Pěkný večer všem :)

Ačkoliv vegan (zatím) nejsem, snažím se mléko i výrobky z něj co nejvíce omezovat. A tak jsem nedávno zabruslila i do sójových, rýžových i ovesných pudinků, z nichž mě většina mile překvapila a některé z nich dokonce předčila má očekávání. Ano, pravda, vyjdou o něco draž než jejich tradiční mléčné varianty, ale pokud se jimi člověk neláduje denně, ale dá si je párkrát do měsíce, rozhodně kvůli tomu nezchudne ;)

A teď už se můžeme vrhnout na srovnání tří různých rostlinných pudinků.


1. Provita - rýžový dezert (vanilka)

-složení: voda, rýže, rostlinný olej, rýžový sirup, glukóza, fruktóza, kukuřičný škrob, extrakt z vanilkových lusků Bourbon, kurkumin, paprikový extrakt
-cena: 15 Kč/150 g

Hodnotím vanilku, která mě zaujala více. Začnu u složení, za které dávám menší mínus, protože napsat "rostlinný olej" se mi zdá dosti nedostačující, protože se za to klíďo schová i palmový tuk ...
Ale teď už k samotné chuti. Řeknu vám, tenhle dezert je vynikající! Chutná skoro jako vanilkový pudink od Dr. Oetkera (takový ten v modrém nižším kelímku, který už není na trhu), prostě lahoda. Jo a konzistence je taky "pravá pudinková". Přesně takhle si představuju pudink. Za nedostatečně popsané složení ale dávám 1-.

2. ALLA - sójový dezert (čokoláda)


-složení: geneticky neupravené sójové boby, voda, slunečnicový olej, modifikovaný kukuřičný škrob, cukr, čokoládový prášek, kakaový prášek, pektin, kyselina citrónová, aroma, guma guar, xanthan
-cena: 15 Kč/125 g

Jestli v oblasti dezertů na něco stoprocentně slyším, pak je to čokoláda. Jakmile objevím nějakou novinku s čokoládovou příchutí, musím ji vyzkoušet. Stejně tak tomu bylo i u tohoto sójového roztomiláka.
Složení jsem si, výjimečně, přečetla až doma. Modifikovaný škrob? Nic moc tedy. Ale aspoň je to tam jasně napsáno. Ovšem pojem "aroma" mě lehce znepokojil. Co si pod tím představit? Raději si nepředstavuji nic. A dávám se do jídla ...
Chuťově je tenhle dezert ale príma. Lehce vodovější konzistence a výraznější sójová chuť nejsou na škodu. Čokoládová příchuť je taková střídmá, neurazí, ale celkově ani moc nenadchne.
Když vezmu ohled na méně výraznou chuť, modifikovaný škrob a nedostatečně popsané aroma na složení, dávám Alle za 2.

3.  alpro - sójový dezert (smooth chocolate)

-složení:voda, sloupané sójové boby,  modifikovaný kukuřičný škrob, karagenan, kakaový prášek se sníženým obsahem tuku, kakaová hmota, cukr, přírodní vanilkové aroma, uhličitan vápenatý, dihydrogenfosforečnan draselný, aroma, mořská sůl, riboflavin, B12 D2
-cena: 21,90/125 g

Můj nejoblíbenější veganský dezert. Alpru jsem ochotná prominout i ten modifikovaný škrob a nedostatečně popsané aroma. A vlastně i tu vyšší cenu. Jsem pokrytec? Asi trochu ano. Ale tenhle čokoládový pudink prostě miluju a občas si ho zkrátka dopřeju. Má totiž opravdickou pudinkovou konzistenci a chutná božsky!
Ale abych nepůsobila jako ještě větší pokrytec, dávám (za ten škrob a taky za to aroma) 1-.

Co vy a veganské dezerty? Chutnají vám? Máte nějaký oblíbený?


Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

19/08/2015

Jak dosáhnout štěstí?

Asi si možná kladete otázku, jak jsem na takové téma přišla. No, byla to úplná náhoda. Šla jsem takhle jednou po ulici, kde jedna paní nabízela brožurku s názvem Cesta ke štěstí. Když mi tahle zázračná publikace byla nabídnuta, s úsměvem jsem odmítla. Říkáte si, že jsem pitomá, když jsme odmítla návod na spokojený život? Možná, ale…

Věc se má tak. Když vidím všechny ty knihy, které nabízejí sto zaručených rad, jak dojít ke štěstí, musím se smát. Ještě jsem se totiž nesetkala s člověkem, kterému by se změnil život tím, že by seděl doma na posteli, četl si všechny ty zaručené triky a po zhltnutí poslední strany by z něj byl neskonalý optimista s věčným úsměvem na tváři.

A co že to vlastně mám proti těm „úžasným“ knihám? Mám toho proti nim dost. V první řadě už to členění na x rad (třeba těch sto), které prostě musíte dodržovat, jinak nemůžete být nikdy šťastní. Stačí, když se s jednou tou radou nedokážete ztotožnit, a už propadáte panice a obáváte se, že je nějakým vaším prokletím žít v nedostatečném štěstí. V horším případě se tím tak užíráte, že nakonec skončíte u psychologa. Vím, že je to trošku přitažené za vlasy. Ale zároveň musíte (no dobře, můžete) sami uznat, že na tom něco je.

16/08/2015

Z talíře vegeratiána/vegana

Říkám vám na rovinu, že nejsem vegan. I tak se ale snažím živočišné produkty omezovat. Čím dál více mi vadí, že zvířata využíváme ve svůj prospěch, a přitom vůbec nebereme ohled na to, že jsou to živí tvorové, kteří mají duši. A nejvíce mě vytáčí lidé, kteří bojují za opuštěná zvířátka apod., a klidně si dají k obědu řízek a ráno před odchodem do práce se nacákají parfémem testovaným na zvířatech. Když někde snědí psa, je z toho hrozný skandál (a kdo ví, jestli je to vůbec pravda), ale že si jiní běžně dávají ke svátečnímu obědu jehněčí, to je přeci něco úplně jiného ...
Ale to bychom tu byli ještě dlouho, kdybych se rozpovídala o palmovém oleji, zahlcení plasty a podobně. Kvůli tomu blog nemám. Záleží na každém, jestli si sáhne do svědomí a popřemýšlí o svém způsobu života :)

Dnes mám pro vás pár tipů na vegetariánská/veganská jídla, která jsem za poslední týdny stihla vyfotit. Většinou si totiž vzpomenu až uprostřed snídaně/oběda/večeře, že jsem chtěla udělat fotku na blog. A upřímně, rozhrabané jídlo na pokydaném talíři nikoho nezajímá, že :)

Špaldová pizza z nekynutého těsta. S rajčaty, paprikou a sýrem.

Cizrna s paprikou, pórkem a marinovaným tofu. A kořením.

Kuskus s hráškem, kukuřicí a bazalkou. A sýrem. Nuda, že jo :D

Cizrna na (uzené) paprice. Jedna z největších mňamek na světě! 

Kuskus s tofu na kari. Tohle bych taky mohla pořád.

 Jaký je váš oblíbený vegetariánský/veganský oběd? Či večeře?

P. S.: Příště si dáme snídaně.


Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram


13/08/2015

Z deníku neposedy, vol. 5: Bretagne & Île de Sein

Místo, kde se zastavil čas. Kde nikdo nespěchá. Dospělí tu loví ryby nebo jen tak vysedávají u pobřeží. Děti se tu celé dny cachtají v moři. Kočky se líně vyvalují na slunci. Zkrátka pravá prázdninová atmosféra.

A taky se tu všude line pach z těch mořských řas, ze kterého mi chvílema bylo až na zvracení. Hrneček obyčejnýho černýho čaje vás tu vyjde dráž než dvě deci vína. Ale celkově je to tady tak kouzelný, že vám nic z toho vlastně až tak moc nevadí.

Île de Sein je poměrně prťavý ostrov. My jsme ho stihly s kolegyní celý přejít během necelých čtyřiceti minut. Cesta sem z pevniny trvá lodí hodinku. Když jsme ráno vyjížděli, měla jsem po chvilce na moři pocit, že mě musí klepnout pepka. Vlny jako blázen. Vítr. Všude mraky. Ostrov v nedohlednu. V mysli se mi rojili všelijaké nadávky mířené na mou osobu. Kam jsem to zase vlezla, proboha?! Proboha!

Nakonec to ale byl fajn výlet. Zamračené nebe i vítr nás sice provázely celý den, ale ostrovu to na kráse nijak neubralo. Cesta zpátky byla taky v pohodě. Ovšem večerní rozčesávání se neobešlo bez bolesti a pár sprostých slov.

 

03/08/2015

Protože každá zkušenost je dobrá

Jistě, někdo může namítat, že nemám pravdu. Že bych měla rozlišovat dobré a špatné zkušenosti. Protože, přirozeně, existují věci, ze kterých máme opravdu dobrý pocit, které v nás vyvolávají radost, uspokojení, naplnění a tak dále. A pak jsou tu samozřejmě chvíle, kdy se nám něco nepovede, potkáme negativního člověka, ujede nám autobus a já-nevím-co ještě. To nás pak přepadají chmury, deprese a třeba i pocity méněcennosti.


Jako praktický příklad si dovolím vytáhnou jednu slečnu, se kterou máme blízký vztah. Záměrně ji nebudu jmenovat, protože co je komu do toho, že si natloukla hu… pusu (jako x dalších holek). Nuže, jde o to, že naše slečna potkala jednoho kluka. A fakt se jí líbil. Ona mu také očividně nebyla lhostejná. Jenže udělala tu chybu, že se s ním hned na první schůzce líbala. Sice to prý za moc nestálo, ale znáte to, tyhle věci potřebují čas. (No dobře, asi jak u koho.) Následující večer se holka dozvěděla, že ten kluk je přelétavý jako chmýří pampelišek. A že se takhle líbá s kdejakým děvčetem na lecjaké párty.

No, nemusím vám jistě dlouze popisovat, co následovalo. Hromady vyčítavých esemesek, rozmazaná řasenka a probrečené papírové kapesníčky (nejen) všude kolem koše. A slečna si říkala, jak je blbá. Začala si nadávat, proč se s tím blbečkem vůbec líbala, když ho nezná? No, každý někdy uděláme chybu…

30/07/2015

Z deníku neposedy, vol. 4: Bretagne - Vannes

Když by se mě dnes někdo zeptal, jaké místo ve Francii mě zaujalo nejvíc, odpověděla bych, že Bretaň. Je nemožné vybrat pouze jedno město, vesničku, pláž či jiné místo v tomto kraji, které bych označila jako nejkrásnější. Bretaň je celá vskutku magická. Ještě nikdy jsem se v zahraničí necítila doma tolik, jako právě tady. Kamkoliv jsme se zde vydali, měla jsem pocit, jako bych sem patřila od narození. Usínala jsem tu snad do minuty po zalehnutí (a to že já mívám se spaním mimo svou postel problém). Asi se opravdu pomalu ale jistě stávám tím pověstným světoobčanem. V souvislosti s tím se mi vybavuje jeden krásný citát, který vystihuje mé pocity: "I have no country to die for, because my home is the Earth."


Druhý den ve Francii jsme strávili z velké části přesunem do Bretaně, kde jsme pak byli téměř až do odjezdu. Spali jsme tu celkem ve dvou hotelech. Prvním z nich byl B&B Vannes Est a druhý Ibis Budget Quimper. Oba bych hodnotila velmi pozitivně. Jediné, co mi tu chybělo, byl velmi omezený výběr ovoce a žádná zelenina u snídaně. Protože pod pojmem bohatá bufetová snídaně (navíc za 6 eur) si představím více, než jen bagety, něco na namazání a pár jogurtů ...

Náš první večer ve Vannes jsme strávili procházkou tohoto městečka. Jeho centrum je opravdu překrásné. A to už si můžete sami prohlédnout na fotkách :)

25/07/2015

Mazej spát!

Vždycky jsem byla sova. Už jako malá holka. Tehdy jsem navíc byla i ranní ptáče. Říkáte si, co je to za blbost? No, holt není. Ač je mi z toho dnes lehce do smíchu, rodičům z toho bývalo spíše do pláče. Teprve dnes vidím, že se mnou měli fakt velkou trpělivost. Jakožto tříletá jsem s radostí vstávala v pět ráno. I v sobotu. Neřvala jsem. Jen jsem lomcovala postýlkou. Do večera jsem se nezastavila. Odpadla jsem až ve chvíli, kdy v televizi naběhly titulky filmu nevhodného pro děti a mladistvé. Rodiče si oddychli, že budou mít trochu klidu. Jenže byli tak vyřízení, že z domácího kina nic nebylo. Odpadli taky. A ráno to začalo nanovo.


Nuže, skoro se chvílema divím, že mě naši nedali k adopci. Nebo mě nenechali někde v lese. Jako v tý pohádce o dvou malých sourozencích. Nechápu, proč se malým dětem předčítají pohádky o tom, že je tatínek ponechal na příkaz macechy v lese. Protože to každýho prcka akorát vyděsí. Mě to neděsilo. Neměla jsem totiž macechu. Naštěstí.

24/07/2015

Z deníku pekaře-amatéra: Nepečený kakaový cheesecake

No dobře, mohla jsem napsal čokoládový. Znělo by to lépe. Jakože o třídu výš. Ale nechci vás tahat za nos. Jestli v kuchyni něco nemám ráda, pak je to rozpouštění čokolády v horké lázni. Tohle slovní spojení ve mě budí hrůzu. Naposled jsem tuhle šílenost spáchala v květnu. Pekla jsem sváteční dort pro taťku. A toho mám velice ráda. Tudíž nějaká ta oběť byla třeba. Pokud ale vaše srdce prahne po pravé čokoládě, tak si ji v receptu domyslete. Nebo zkrátka vezměte tabulku kvalitní hořké čokolády, kastrůlek a dejte se do díla. My se tu u nás plně spokojíme s kakaem.

Předevčírem takhle k večeru přišla máma z práce. Bylo vedro. Na teploměru nějaká šílenost přesahující pětatřicítku. V kuchyni se to pomalu připravovalo k akci. Máma při vstupu do této místnosti protáčela oči a myslela si, že jsem se zbláznila. "Nechceš doufám teď péct," povídá mi celá vyděšená. "Neboj, mami," uklidňuju jí. "Tohle bude nepečený koláč.

A jak jsem to celé spáchala, to už si můžete přečíst tady v recepisu :)

Budete potřebovat:
  • 1 a 1/2 balíčku kakaových sušenek Bebe
  • 100 g másla

  • 500 gramů tvarohu (osobně preferuji polotučný)
  • 1 balení ricotty
  • 250 ml smetany ke šlehání
  • kakao (dle chuti)
  • hnědý cukr (opět dle chuti)
  • vanilku
  • oblíbené ovoce

Postup:

Nejprve si dejte do větší misky všechny sušenky a rozmělněte je na prášek. Chce to trochu trpělivosti, ale uvidíte, že to budete mít za chvilku hotové.
Poté rozehřejte máslo a ještě teplé ho přidejte s rozdrceným sušenkám. Pořádně promíchejte.
Připravte si kulatou dortovou formu, vyložte ji pečicím papírem a nandejte do ní sušenkovou směs. Pořádně ji upěchujte vidličkou s rovným dnem. Nyní dejte vzniklý korpus vychladit do lednice, alespoň na hodinku.
V míse smíchejte tvaroh, ricottu, kakao (já dávám cca. 50 gramů), cukr (nám doma stačí pár lžic) a vanilku. Až vznikne hladký krém, přilijte smetanu a šlehejte, dokud celá směs nemá konzistenci krému.
Teď už jen stačí náplň přenést na korpus, hezky uhladit a přidat oblíbené ovoce. Tentokrát jsem vybrala sezónní jahody a borůvky, což je kombinace, která u nás doma nikdy nezklame.
Hotový cheesecake nechte přes noc vychladit a ztuhnout v lednici.


Dobrou chuť!

Jaký je váš oblíbený cheesecake? A jaké ovoce do něj rádi přidáváte?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

22/07/2015

Z deníku neposedy, vol. 3: Champagne - Reims & Monteneuf

Hezký večer přeji,

tak jsem se konečně jakžtakž aklimatizovala a začínám pomalu normálně fungovat. Deset dní ve Francii s partou skvělých lidí uteklo jako voda a mně se vůbec nechtělo vracet do ČR. A řeknu vám, po tom, co jsem se přes týden cpala čerstvými bagetami a croissanty, už ty rozpékané polotovary, které nabízejí u nás, asi nevezmu do pusy. Vůbec výběr jídla ve Francii a u nás se nedá srovnávat. Ano, některé věci tam jsou dražší, ale ne zase o tolik. A co do kvality je to úplně někde jinde. 


Ještě se na chvíli zastavím u toho jídla. Ve všech hotelích, kde jsme během cesty bydleli, jsme měli pouze snídani, protože jsme se vracívali až pozdě večer. Cenově to vycházelo mezi 5 a 6 eury, což je docela dost. A musím říct, že od bufetové snídaně bych čekala víc než jen pečivo, máslo, marmeládu či nutellu a pár jogurtů. Čerstvé ovoce a zelenina se na talíři objevily až v posledním hotelu.

07/07/2015

Tipy na zdravé snídaně

Víte, co je na snídaních nejlepší? Že kvůli nim člověk bez remcání vstane klidně i v nechutně brzkou hodinu, což je pro mě cokoliv před desátou dopoledne. Nevím, jak to máte vy, ale mě když třeba v sedm ráno zvoní budík a nechce se mi vylézt z postele, vzpomenu si na pohankovou kaši. Nebo na špaldovou. Nebo na banánové lívanečky ... Zkrátka, vidina dobré snídaně je pro mě skvělou motivací zvednout zadek z vyhřátého pelíšku. A pokud mi navíc hlásek v hlavě našeptává "Kafe z moka konvičky." nebo "Caro s ovesným mlékem.", tak to už se tuplem nenechám dále přemlouvat a mažu z pokoje. Sice samotné snídani většinou předchází tupé zírání na tu pomačkanou, bledou tvář v zrcadle, ale zatím jsem se jí nikdy nezhrozila tak, že bych z toho omdlela nebo tak něco. Holt hlad je opravdu nejlepší kuchař, a když je navíc ranní, tak ho ani strašidlo zírající na vás za zrcadla nepřemůže ...
A co ráda snídám?


Zdravé brownies. Rovná se žádná smetana, ale bílý jogurt a olivový olej. Jedna z věcí, které se u nás dlouho neohřejí. Teda, lépe řečeno, moc si neužijou vychladlého stavu bytí. 

05/07/2015

Z deníku neposedy, vol. 2: Lenošení v Praze

No ... lenošení ... Z těchto fotek to sice vypadá, že jsem se minulý týden při návštěvě Prahy jen tak povalovala v parku či na břehu Vltavy. Opak je ale pravdou a večer mě bolely nohy tak, že jsem začala fňukat, že už z toho Vyšehradu do bytu nedojdu. Ale došla jsem. Nejsem přeci nějaký ořezávátko. Jsem velká holka. A ty přeci něco vydrží!

Tentokrát jsme do Prahy jely se ségrou z důvodu doplnění zásob fai trade kávy a letního šatníku. Já jsem si jako správná konzerva koupila tři trička v Háemku. Z toho dvě modrý (už nemam skoro žádný nemodrý tričko!). Všechny dohromady mě stály míň než pětistovku. Módní blogerky by mě asi zabili. Ale co, utrácet za něco, jak je basic tričko, mi přijde kravina. A fotit na blog tři obyčejný trička by nebylo ani trochu cool, že jo.

Původní plán byl po příjezdu do centra zajít na kávu do Styl&interiér, ale jako na potvoru měli z technických důvodů zavřeno. Tak jsem si poblíž koupily malou svačinu a poseděly ve Františkánské zahradě.

03/07/2015

Bioplaneta.org

Plzeňští vegani, vegetariáni i vitariáni, radujte se!

A jestli máte zkrátka rádi biopotraviny, ekodrogerii či přírodní kosmetiku, můžete se radovat taky.
No dobře, asi to není zas tak veliký objev. Pro mě osobně vlastně ale je. Za tu dobu, co jsem v Plzni nežila, se tu dost změnilo. I když obchod nesoucí název Bioplaneta.org jsme tu měli už dřív, teprve před pár dny jsem si všimla, jak moc se rozrostl! Co si pamatuju, v minulosti tu prodávali hlavně kosmetiku, ale to už je docela dávno.

Zdroj: bioplaneta.org.
Bioplaneta.org se nachází v Bezručově ulici č. 11. Nabízejí tu 100% rostlinnou stravu, která navíc pochází z ekologického zemědělství. Řeknu vám, takovou nabídku rostlinných mlék, raw tyčinek, těstovin, luštěnin, přírodních sladidel, rostlinných pomazánek a mnoho dalších věcí jsem nikde jinde v Plzni ještě neviděla. Jo a mají tu i čerstvou zeleninu. A ovoce. A raw nanuky ...