23/11/2014

Létání na ledu

Snad předpokládám správně, že nejsem jediná holka, která vždycky obdivovala krasobruslení. Vlastně obdivuji každého, kdo je schopný se na ledu normálně projet. Já to v životě zkoušela dvakrát. Prvně jsem si natloukal pr… zadek. A navíc pořádně. Podruhé jsem to zkusila s asi patnáctiletým odstupem. A dobrovolně. Spodní část zad (a zároveň vrchní část nohou) jsem si sice nenabila, ale zato jsem se celou dobu srabácky držela mantinelu. Čímž jsem musela v ostatních vyvolat dojem, že jsem buď opilá, nebo že mám v rukavicích nějaký zvláštní druh magnetu. Obávám se však, že dojem s číslem jedna u přihlížejících neoddiskutovatelně vedl. A o tom, jak mě deprimovali malí caparti, kteří po stadionu lítali jako by se nechumelilo, se ani zmiňovat nemusím.

www.asianstyle.com

Brusle jsem tedy pověsila na hřebík (dobře, vrátila jsem je s díky do půjčovny) a smířila se s tím, že do konce života budu pouze pseudobruslit. Tímto pojmeme jsem si totiž dovolila označit druh pohybu, který je prováděn v zimních ulicích, a to za podmínky, že se přes noc změnila ta hnusná břečka-roztátý sníh-na ledové kluziště.
Je to asi dva roky zpátky, kdy u nás jednoho prosincového dne bylo pěkně napršeno a kdy se během odpoledne tak snížila teplota, že všudypřítomná voda na chodnících zmrzla. No a protože s něčím takovým se nepočítalo, chlapci se solničkami se ne a ne probrat z podzimního spánku. A tak jsme cestu od zastávky domů, kterou běžně zmákneme za dvě minutky, prodloužili na delší čtvrthodinu. V těch chvilkách, kdy nám podkluzovaly nohy a kdy jsme nevěděly, zda se smát nebo brečet, jsme zvažovaly tu možnost, že bychom zůstaly stát na místě a čekaly, až se teploty přehoupnou dostatečně vysoko nad nulu. Tuto srandu nám ale překazila moje máma, která mi počala tvrdit, že to není ani trochu dobrý nápad, a neodpustila se rodičovskou poznámku, ať prý přestanu blbnout a hnu se konečně z místa.

www.metro.cz

Tímto bych chtěla ty, kdo mají na starost počasí v České republice, poprosit, zda-li by mohli v podobných případech místo nečinného přihlížení spustit z nebe nějaké solné kroupy, či něco na tento způsob. Protože jim kromě nás, běžných smrtelníků, poděkujou taky doktoři, kterým to ušetří všechno to sádrování a podobné zimní procedury. A to už se vyplatí!

Jak to máte s bruslením vy? :)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

17/11/2014

Zabijte budíka!

Lidé se dělí do dvou skupin. Na ranní ptáčata a sovy. Já, bohužel, vinou osudu, patřím do skupiny druhé. Vlastně za to mohou spíše moji rodiče. Přesněji má matka. Ona mě totiž narodila v pozdních večerních hodinách. A vzhledem k tomu, že jedna má kamarádka je narozená brzy ráno a vstávání jí nedělá potíže, troufám si odhadovat, že na mé teorii bude asi něco pravdy.
Kdybych potkala člověka, který vynalezl budík, rozhodně by nemohl počítat s tím, že se budeme kamarádit. To ani náhodou! Pěkně bych mu počala vysvětlovat, jak hrůznou věc to stvořil. Neznám protivnější věc, než je budík. Přesněji řečeno budík, se kterým jste večer učinili domluvu, aby vás dalšího rána vytáhl z postele před desátou.

Zdroj: www.dedra.cz
Boj mezi sovou a oním otravným bzučícím předmětem je věčný. Jak mu mám, krucinál, jednou pro vždy vysvětlit, že mě prostě nebaví (nebavilo a taky nikdy bavit nebude) vstávat brzy ráno. Je to jeho vina, že mám blbou náladu. Je to jeho dočinění, že lezu po bytě jako mátoha. A taky může za to, že se mnou celé dopoledne nic není. K čertu s budíkem! Amen.
Za nejlepší formu tahání nevinného člověka z postele považuji rádio. Nejlépe naladěné na nějakou stanici, která v brzkých hodinách nabízí příjemnou hudbu. Když mě vzbudí rádio, dokonce se po výlezu z měkkých teplých peřin i usmívám! Ale když vypadne elektřina, jste celkem namydlení. A učitele ve škole opravdu nezajímá, že jste měli problém s dodávkou proudu. Nebo že jste při zaznění nějakých šílených tónů rádio raději umlčeli a šli znovu zalehnout.

Zdroj: cz.123rf.com
Pamatuji se, jak jsem si před lety koupila budík. Byl docela pěkný, to zase jo. Červený. S růžovým srdíčkem na ciferníku. Ale ani to mi nezabránilo v tom, abych mu po několika dnech společného soužití dala pár facek. Avšak bylo to velice účinné. Chlapec zmlkl. Definitivně a napořád. Dnes spinká zavřený v horním šuplíčku komody. Občas si s ním popovídám, aby pochopil, že si to nemá brát osobně. Baterie jsem mu ale pro jistotu zabavila. Protože co kdyby, náhodou, dostal chuť mě po ránech strašit.

Jaký vztah máte se svým budíkem vy? :)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

13/11/2014

Když Vánoce buší na dveře…

… nejdu jim otevřít.
Ano, pochopili jste správně. Neslavím Vánoce. Ze dvou prostých důvodu. Už je to pár let, co mi tahle křesťansko-materialistická mánie vypadla z oka. Kupovat na povel dárky a tvářit se, že to dělám proto, že se před mnoha a mnoha stovkami let narodil Ježíš, to není nic pro mě. Nehledě na to, že Ježíš se vůbec nenarodil 24. prosince, jak nám je vesele vtloukáno do našich hloupých hlaviček už odmalička.

Na začátek troch osvěty. Ono to bylo vcelku jednoduché. Pohanské svátky slunovratu se slavili (logicky) 21.12. No a protože křesťané potřebovali, aby lidé slavili Vánoce, tak je (logicky) zařadili do podobného data. Tohle je ten první, a možná i hlavní důvod, pro mě Vánoce nechávají chladnou. Vám by nespadly hračky do kanálu, kdybyste zjistili, že se Ježíš nenarodil na Štědrý den?

Zdroj: www.living.cz
Druhým (a posledním) důvodem, proč neslavím Vánoce, je ten, že nemám ráda marketingové výplachy mozku. Teda, koupit někomu dárek proto, že mu chci udělat radost, je jedna věc. Proti tomu nic nemám. Ba naopak. Moc mě baví vybírat dárečky pro blízké osůbky. Ale během po obchodních centrech a v záchvatu šílenosti shánět něco, čím bych lidi z donucení obdarovala, to pro mě jaksi postrádá smysl. Všimli jste si, jak často lidé nadávají, že musí koupit dárky? Vždyť je to naprosto směšné…

A ještě je tu jeden faktor, který mi vánoční svátky znechutil. Všudypřítomné nevkusné třpytivé ozdoby. Čím kýčovitější, tím lepší. A čím dříve je obchodníci vytáhnou, tím lépe. Protože nazdobit krém na konci září je sakra pozdě. Doufám, že je z toho dostatečně cítit onen ironický podtón.

Zdroj: www.vanoce-silvestr.cz

Nuže, abyste tomu rozuměli, nemám nic proti křesťanům (ačkoliv oni by mě asi zaškatulkovali jako pohana). Ani proti třpytivým ozdobám (jeden svícen z různých druhů sklíček ale úplně postačí). A proti dárkům už vůbec ne (kdo by je nemiloval, že). Jen mi vadí, jak se postupem staletí ze svátku oslavujícího zimní slunovrat stala křesťansko-materialistická mánie. A že se z něj vytratilo to nejdůležitější, totiž užívání si klidu, pohody a společnosti blízkých lidí.

A jestli ještě někde uslyším, že Vánoce jsou svátkem klidu a pohody, tak z toho asi dostanu záchvat smíchu.


Ne, nebudu vás odsuzovat za to, že slavíte Vánoce. Vy mě ale, prosím, zase neodsuzujte za to, že vítám slunovrat, nekupuji dárky a nezabíjím nevinné kapry. I když, možná dostanu bod k dobru za to, že miluje bramborový salát a každý prosinec se cpu lineckým cukroví…

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

03/11/2014

Healthy (vegetarin) food diary

Ahoj, moji milí,
jak jsem předesílala již včera v noci večer na facebooku, dnes pro vás mám jen takový menší článek s fotkami. Vybrala jsem několik jídel z poslední doby, která mám ráda. Abyste si nemysleli, není to tak že bych úmyslně fotila jen to zdravé. Samozřejmě někdy jím i obyčejné špagety s kečupem nebo třeba hranolky. A ke snídani si zase dám třeba skotský shortbread. Ale přeci jen, ono to zdravé vegetariánské jídlo vypadá na fotkách tak nějak lépe než ty fádní sušenky.
A co že jsem to poslední dobou papala? :)

Cizrna s marinovaným fotu, kterou jste mohli vidět už v receptu.

 Jeden fádní kuskus s hráškem, kukuříci a eidamem, který je na tom stejně nejlepší.

Špaldová kašička s banánem, arašídovým máslem a piniovými semínky <3  

 Celozrnné pohankové palačinky s mňamózním džemem od Markse a Spencera.

Tempeh se zeleninou, který jsem tak přesolila, že půlka letěla do koše, ale pssst!

Čokoládová ječná kaše s grankem, mandlemi a, ehm, arašídovým máslem.

Jaká jsou vaše oblíbená (vegetariánská) jídla?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

27/10/2014

Vegan food tips: Cizrna s marinovaným tofu


Ahoj, moji milí,
když jsem v pátek uvedla revoluci na blogu úvahou o veganství, řekla jsem si, že bych mohla dnes přidat nějaký tip na konkrétní jídlo, abyste věděli, že to myslím vážně :) Vegan sice (zatím) nejsem, ale jídla bez živočišným produktů mám moc ráda. Víte, když někdo tvrdí, že příprava veganských pokrmů je časově náročná, tak se musím pousmát. Vždyť je to naopak úplně snadné. Vybrala jsem jedno jídlo, které jsem měla v týdnu k pozdnímu obědu, když jsem dorazila odpoledne hladová ze školy. Konečně jsem zkusila cizrnu a musím říct, že jsme si spolu padly do oka. A tofu, to už je časem prověřená mňamka :)


Ingredience na 1 porci:
  • 150 gramů cizrny (kterou je potřeba přes noc namočit a pak vařit dle návodu, což mě strašně nebaví, takže dám půl plechovky cizrny u plechovky)
  • 1/2 marinovaného tofu (zbytek použijte třeba do kuskusu, to je taky mňamózní kombinace)
  • 1/2 červené papriky
  • 1 cibule
  • 1 jarní cibulka
  • sůl, bazalka, sladká paprika (případně další koření dle chutí)
  • olivový olej

A jak na to? Úplně jednoduše. Na rozpálenou pánev nalijte 1-2 lžíce olivového oleje a orestujte na něm pokrájenou cibuli. Poté přidejte nudličky papriky a kousky jarní cibulky. Přidejte koření a ještě chvíli restujte, aby se vůně pěkně uvolnily a promísily. Hned nato přijde řada na tofu, které nakrájejte dle libosti, a také na cizrnu (osobně jsem použila Bonduelle připravenou v páře). V téhle chvíli přidávám do směsi trochu vody a celé to trochu podusím.
A teď už máte hotovo, stačí jen osolit a můžete se dát do jídla. Je to opravdu rychlé na přípravu, a pokud to zvládnete nepřesolit (jako já tuhle minulý týden), tak si i skvěle pochutnáte :)

Co vy, máte rádi cizrnu? Jak ji připravujete?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

24/10/2014

Veganství jako módní trend

Ahoj, moji milí,
dnes vám poprvé nechám nahlédnout do svého nového světa. Rozhodla jsem se od nynějška věnovat spíše literárnímu směru, protože mojí hlavou neustále putují různé myšlenky, jako včelky v úle. A tak se tu v následujících týdnech a (snad i) měsících budu objevovat různé úvahy, fejetony apod. Tematicky se hodlám zaměřovat jednoduše na současný svět. Chci se s vámi podělit o to, jak ho vnímám. Budu moc a moc ráda, když mi v komentářích tady nebo na facebooku dáte vědět, jak se vám daný článek líbí/nelíbí. Ačkoliv jsem trochu egoušek, jsem otevřena jakékoliv kritice, protože je to pro mě zpětná vazba, kterou považuji za velice důležitou. Prosím vás ale, abyste se pohybovali v mezích slušnosti a zdravého rozumu. Děkuji za pochopení :)

Nikdy jsem nechápala lidi, kteří vůbec nepřemýšlí nad tím, co jí. Lépe řečeno nad tím, koho jí. Ano, čtete správně! Zvířata jsou totiž živá. A mají stejné právo na život, jako máme my. Lidé ale, bohužel, sami sebe pro pradávna vnímají jako všežravce a stále velká část z nás se ohrazuje tím, že maso k životě prostě potřebujeme. To je ale velký omyl. Když se podíváme do říše zvířat, objevíme mezi nimi spoustu vegetariánů, mnohdy tedy spíše veganů. Nepozastavili jste se nikdy nad tím, že se slon živí pouze rostlinnou stravou? A přitom je tak silný, že by přepral i neozbrojené člověčí stádo. Nuže…

To vám tady pěkně kážu, co? Nebudu ale pokrytec a otevřeně přiznám, že sama vegan nejsem. Zatím. Ale jednou bych k tomu ráda dospěla. Protože jsem konečně dokázala otevřít oči a začínám vidět věci tak, jak se skutečně mají… Zastávám však teorii postupné cesty. Teď jsem někde uprostřed.
Jak že to tedy vlastně je s tím veganstvím? Asi je zbytečné vám tu zdlouhavě vysvětlovat, že vegan je někdo, kdo kromě masa nejí taky mléko, vejce a veškeré produkty z nich. Ono to však není jen a pouze o stravě. Je to komplexní životní styl. A člověk by se měl (trochu) zamyslet, než sám sebe prohlásí za vegana. Protože…
1) Vegan si nepořídí psa, kterého by krmil konzervou z malých nevinných jehňátek.
2) Vegan není někdo, kdo by své děti vodil do zoo a ukazoval jim ta „šťastná a veselá! zvířátka, protože vidět je v obrázkové knížce pro děti asi není dostačující.
3) Vegan není někdo, kdo se půjde bavit do cirkusu a obdivovat artistické umění bílých tygrů.
4) Vegan nepřenáší své věci v kabelce z již nepotřebné krávy.
5) Vegan si nekoupí drahé telecí boty, aby mu bylo v zasněžených ulicích teplo.
6) Vegan nebude podporovat odtrhování malého telete od mámy, aby si mohl upéct mléčné houstičky. Ani týrání slepic proto, aby si ke snídani usmažil omeletu.
Domnívám se, že tyto ilustrační body jsou již postačující.

A teď (tralalá) se dostáváme k jádru pudla. Konečně! Nevím, jestli jste si toho také všimli, ale svět je plný lidí, kteří považují veganství za nový módní trend. Jíst stravu, která neobsahuje žádné živočišné produkty, je najednou děsně in. A tak najednou čteme na inernetu o slečnách a chlapcích, kteří se dali na veganství, protože kdesi vyčetli, jak je to zdravé. Jo, je to zdravé pro tělo. Ovšem pravý vegan by si měl také uvědomit, že je to zdravé i pro duši. Víte, ono když si nakoupíte koš plný zeleniny, sójových produktů, všelijakých obilnin a já-nevím-čeho-ještě, ale ve finále to domů ponesete v kabelce z jehněčí kůže, nohy si zahříváte v telecích botách a na sobě máte hedvábnou halenku, tak je prostě někde něco špatně.

Ne, nejsem pesimista. Jen se nebojím otevřít oči a vnímat svět takový, jako doopravdy je. Nicméně, příště si dáme konečně to lehké vtipné zamyšlení o... ale, nechte se překvapit ;)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

19/10/2014

Stromovka

Ahoj, moji milí,
jak si užíváte podzim? Já ho úplně miluju (ačkoliv já miluju každé roční období) a ráda trávím volný čas v přírodě. V Praze sice nejsou hluboké voňavé lesy, takže si musím vystačit s parky a zahradami. Nedávno jsme konečně navštívili Stromovku, která si hned získala moje srdce. Vyšehrad jistě promine, že ho podvádím. Určitě se sem budu ráda vracet.

V příštích postech se můžete těšit na nějaké (zdravější) recepty, pár nových recenzí a také staré dobré food randomy. A s novou spolubydlící možná konečně nafotíme nějaké fashion posty :)






Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

14/10/2014

Statement obsession


Ahoj, moji milí,
přiznám se rovnou a bez nucení, že miluju statement náhrdelníky. Paradoxně mám však jen dva. No, zatím. Dlouho jsem přemýšlela, že bych si pořídila nějaký nový, tak jsem v týdnu po testu z angličtiny udělala průzkum trhu. V Camaieou, Bijou Brigitte a v C&A jich měli fakt spousty. Nakonec zvítězil tenhle něžně růžový z C&A. Jak se vám líbí? :)

Hi, guys,
I admit I´m in love with statement necklases. Paradoxically I own just two pieces. Well, for the meantime. I was thinking about buying a new one, so I went shopping last week after my English test at school. I found a lots of beautiful statement necklases at Camaieou, Bijou Brigitte and C&A. Lastly, this is my winner. How do you like him? :)



Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

10/10/2014

All about roses, part one

Ahoj, moji milí,
dnes jsem po delší odmlce dostala chuť vytvořit něco na blog. Během té doby, co jsem tu nebyla, jsem se stihla pěkně zabydlet z Praze, objevit pár nových míst, zamilovat se do oboru, který studuji, a poznat pár prima lidiček. A ani ne po dvou týdnech jsem, jakožto svetrový maniak, obohatila svůj šatník o nový kousek do sbírky. Současně ale také ještě zařizuji byt, který budu sdílet se skvělou spolubydlící, a občas někde trochu zabloudím. A také se za pochodu učím, že ve velkoměstě musí být člověk do určité míry drzý sobec, který nemůže všem důvěřovat. Ale co, je to škola života :)

Dnes si dovolím začít nenáročným postem v podobě randomu. Tentokrát jsem si zvolila růže, protože jsou to květiny, které mám nejraději. Vím, je to hrozné klišé, ale nemám potřebu být ve všem jiná než ostatní... Příště (ještě nevím, kdy to přesně bude) se můžete těšit na nějaký recept. Mám jich v záloze hned několik. Třeba na báječné jahodovo-mandlové muffiny nebo rychlou špaldovou pizzu. A protože myslím i na lakovací maniaky, potěším vás recenzí na jeden báječný top coat. Takže stay tuned ;)







Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

21/09/2014

Stěhuji se / It´s time to move

Ahoj, moji milí,
dospěla jsem k názoru, že je čas na změnu. Celý můj život se za poslední měsíce dost změnil. Cítím, že tak nějak pořád dospívám a stávám se jiným člověkem. Naučila jsem se vážit si maličkostí a také se snažím užít si každou volnou chvilku jinak, než zrovna seděním u počítače a sepisováním článků na blog. Ač se to nezdá, příprava každého příspěvku zabírá dost času. A já zkrátka nechci mít pocit, že bloguji z donucení. Takže si dám na nějaký čas pauzu, abych se mohla věnovat tomu, co mi v tuhle dobu přijde důležité. Ale určitě se nebojte, protože stále zůstávám na facebooku, kam budu pravidelně (nejlépe každý den) přidávat nějaké posty. Stay tuned :)

Hi, my dears,
I came to the idea that it´s time to change. My life has changed last months. I fell I´m still growing up and becoming a different person. I learnt to appreciate the little things and I try to enjoy every free moment in other way that sitting in front of the computer and writting new articles. It still takes a lot of time. And I don´t want to feel that I´m blogging just because I have to. So it´s time to take a break and devote to things which seems to be important right now. But don´t be affraid, I will still post on my facebook page. So stay tuned :)


Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

13/09/2014

Špaldová pizza

Ahoj, moji milí,
jelikož jsem zase na horách, připravila jsem pro vás rychlý recept na pizzu ze špaldové mouky. Špalda je odrůdou pšenice, mnohem zdravější a řekla bych, že i chutnější. Ačkoliv tedy kilo stojí i přes 50 korun, určitě v případě koupě nebudete litovat. Já ji velice ráda dávám do koláčů nebo třeba palačinek. Tentokrát jsem ji vyzkoušela i na pizzu. Výsledkem jsem byla mile překvapená. Pokud máte rádi pizzu, tady je recept. Celá výroba nezabere víc jak 30-40 minut.


Připravte si:
na těsto: hrnek celozrné špaldové mouky, 2 lžíce olivového oleje, špetku soli
na potření: rajský protlak/kečup
na obložení: sýr, papriku, žampiony, oregano atd., prostě co máte na pizze rádi

Do misky na sypte hrnek mouky a přidejte olej a sůl. Postupně přilévejte vodu a uhněťte vláčné těsto, které se nelepí k misce. Množství vody se pohybuje kolem 100-150 ml, ale raději dávejte vždy méně a přilévejte dle potřeby.
Hotové těsto přeneste na pečicí papír a vyválejte do placky. Případně ho můžete jen vytvarovat rukama, to já dělám radši. A teď už na pizzu můžete dát protlak/kečup a všechno ostatní. Pečte při 180 °C, a to cca. 20 minut.


Tak dobrou chuť :)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

10/09/2014

Domácí müsli / Homemade müsli

Ahoj, moji milí,
dnes si dáme opět něco na zub. Tentokrát to bude domácí křupavé müsli. Už dlouho jsme zvažovala, že bych si ho doma zkusila upéct, protože to kupované mi nevyhovuje. Je předražené a hlavně zbytečně sladké, což jsem dvě věci, které mi u jídla vadí. Takže jsem projela na internetu pár receptů pro inspiraci a dala se do pečení.


Co budete potřebovat?

  • 2 hrnky vloček (já použila ovesné a pohankové)
  • 1/2 hrnku kokosu
  • oříšky, plátky mandlí
  • semínka, např. sezamová, slunečnicová nebo lněná
  • cukr dle chuti (já nahrazuji 5 gramy stévie)
  • med, kokosový olej (prvně jsem nahradila máslem)
  • pár lžic kakaa
  • plus jsem přidala pšeničné otruby, které obsahují spoustu železa a dalších minerálních látek.

Nejprve do mísy nasypte ovesné (plus další) vločky.

Přidejte půl hrnku kokosu.
Btw. Víte, že kokos neutralizuje škodlivé látky v kakau?

Nyní oslaďte dle chuti cukrem/stévií/rostlinným sirupem.

Přidejte pár lžic kakaa pro krásně čokoládovou barvu müsli.

Nyní nasekejte oříšky napůl a spolu s mandlemi, sezamem (případně dalšími semínky dle chuti) přidejte ke do vloček.

Potom už jen do směsi přidejte rozpuštěný kokosový olej a med. Množství záleží na to, jak velké kousky müsli máte rádi.
Dobře směs promíchejte a vysypte ji na plech vyložený pečicím papírem. Poté vložte do trouby vyhřáté na 180° C a pečte tak 25 minut do zezlátnutí.

Také dáváte přednost domácímu müsli?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

05/09/2014

Week in pics

Ahoj všichni,
jak si užíváte první záříjový týden? Já se přiznám, že docela lelkuju. Kromě vaření, četby a sledování filmů či seriálů (Rozuměj Gilmorek) toho moc nedělám. Vlastně jo, trávím volné chvilky s blízkými a užívám si poslední dny v rodném městě. A také postupně pořizuji vybavení do nového bytečku.

Testuju náramně voňavý peeling I love...

Jsem zamilovaná do "telefonních" gumiček z tržnice (Invisibobble se můžou jít zahrabat).

Konečně jsem vyzkoušela Mask of Magnaminty <3.

Aktuálně pořád čtu Shopaholiky a dalšího Meyrinka.

Mám nové boty na hory a už se těším, že je za pár dní vyzkouším v terénu.

Poslední dobou kosmetiku skoro nevybaluju.

Oddávám se růžovému snění s Pickwickem.

A občas zhřeším pšeničnými těstovinami.

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

31/08/2014

Pozdravy za Šumavy

Ahoj, moji milí,
pokud sledujete blog i na facebooku, tak už asi víte, že jsem nedávno strávila pár dní na Šumavě s mojí skvělou kamarádkou Dančou. (Mimochodem teď jsem tu zase). Nevím, jak vy, ale já tyhle hory miluju a poslední dobu tam jezdíme mininálně jednou měsíčně. V blízké době tam mám naplánované další dvě cesty a také se v září konečně podívám na Moravu, kam se moc a moc těším.

Na Šumavě jsme bydlely jsme kousek pod Špičákem. Podnikly jsem několik výletů, na Pancíř, na Černé jezero a Bílou strž, nahoru na kopec Špičák a poslední den jsme strávily na Javorníku, navštívily Srdce Šumavy a horu Březník. No a samozřejmě jsme nafotily spoustu obrázků, z nichž jsem některé vybrala, abyste se mohli i vy pokochat naší nádhernou Šumavou.

Pohled z pancířské rozhledny.

 Cestou na Černé jezero.
Černé jezero.

 Černé jezero podruhé.

Vodopád Bílá strž.

Krásný pohled z rozhledny na Špičáku.

Trocha filozofie,

Fotogenický horal.

U Srdce Šumavy.

A na závěr přátelská housenka.


A jak vy si užíváte léto? Jezdíte také na hory?


Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram