22/04/2015

Víkend na cestách, vol. 1

Ahoj, moji milí :)

Doufám, že si stejně jako já užíváte krásných dubnových dnů. Kdybych mohla, nedělala bych teď nic jiného, než se procházela/povalovala v pražských parcích či zahradách a popíjela ledovou kávu, v chladnějších dnech bych nepohrdla ani kvalitním latté či cappuccinem. Sice mám spoustu práce do školy i jiných věcí, které musím udělat, ale každý den si vyhradím alespoň chvilku na něco, co mi udělá radost. Ať už je to procházka na Vyšehrad, kafe s kamarádkou, nebo chvilka strávená s kvalitní knihou. V současné době jsem si oblíbila hlavně Osha. Vlastně poslední měsíce nečtu nic jiného než duchovně orientované knihy. Ale o tom zase až někdy příště :)

Nevím jak vás, ale mě s příchodem jara vždycky začnou prosebně volat turistické body, abych je řádně provětrala. A tak jsem předminulý víkend strávila nedaleko Karlových Varů, kde jsem byla navštívit kamarádku, která si sem na pár dní odskočila z Anglie. Tenhle víkend jsem pro změnu strávila na Šumavě, což je takové moje srdcové místo (mám odtud čtvrtinu genů), kam se vždy moc ráda vracím. Cestou zpátky jsme se ještě stavili ve Starém Plzenci nedaleko Plzně (což je pro změnu místo, odkud je má druhá babička), kde jsem také pořídila tyhle fotky. Možná to bude znít děsně fádně, až kýčovitě, ale já tak miluju kvetoucí stromy!





Co vy, také milujete jaro a cestování?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

23/11/2014

Létání na ledu

Snad předpokládám správně, že nejsem jediná holka, která vždycky obdivovala krasobruslení. Vlastně obdivuji každého, kdo je schopný se na ledu normálně projet. Já to v životě zkoušela dvakrát. Prvně jsem si natloukal pr… zadek. A navíc pořádně. Podruhé jsem to zkusila s asi patnáctiletým odstupem. A dobrovolně. Spodní část zad (a zároveň vrchní část nohou) jsem si sice nenabila, ale zato jsem se celou dobu srabácky držela mantinelu. Čímž jsem musela v ostatních vyvolat dojem, že jsem buď opilá, nebo že mám v rukavicích nějaký zvláštní druh magnetu. Obávám se však, že dojem s číslem jedna u přihlížejících neoddiskutovatelně vedl. A o tom, jak mě deprimovali malí caparti, kteří po stadionu lítali jako by se nechumelilo, se ani zmiňovat nemusím.

www.asianstyle.com

Brusle jsem tedy pověsila na hřebík (dobře, vrátila jsem je s díky do půjčovny) a smířila se s tím, že do konce života budu pouze pseudobruslit. Tímto pojmeme jsem si totiž dovolila označit druh pohybu, který je prováděn v zimních ulicích, a to za podmínky, že se přes noc změnila ta hnusná břečka-roztátý sníh-na ledové kluziště.
Je to asi dva roky zpátky, kdy u nás jednoho prosincového dne bylo pěkně napršeno a kdy se během odpoledne tak snížila teplota, že všudypřítomná voda na chodnících zmrzla. No a protože s něčím takovým se nepočítalo, chlapci se solničkami se ne a ne probrat z podzimního spánku. A tak jsme cestu od zastávky domů, kterou běžně zmákneme za dvě minutky, prodloužili na delší čtvrthodinu. V těch chvilkách, kdy nám podkluzovaly nohy a kdy jsme nevěděly, zda se smát nebo brečet, jsme zvažovaly tu možnost, že bychom zůstaly stát na místě a čekaly, až se teploty přehoupnou dostatečně vysoko nad nulu. Tuto srandu nám ale překazila moje máma, která mi počala tvrdit, že to není ani trochu dobrý nápad, a neodpustila se rodičovskou poznámku, ať prý přestanu blbnout a hnu se konečně z místa.

www.metro.cz

Tímto bych chtěla ty, kdo mají na starost počasí v České republice, poprosit, zda-li by mohli v podobných případech místo nečinného přihlížení spustit z nebe nějaké solné kroupy, či něco na tento způsob. Protože jim kromě nás, běžných smrtelníků, poděkujou taky doktoři, kterým to ušetří všechno to sádrování a podobné zimní procedury. A to už se vyplatí!

Jak to máte s bruslením vy? :)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

17/11/2014

Zabijte budíka!

Lidé se dělí do dvou skupin. Na ranní ptáčata a sovy. Já, bohužel, vinou osudu, patřím do skupiny druhé. Vlastně za to mohou spíše moji rodiče. Přesněji má matka. Ona mě totiž narodila v pozdních večerních hodinách. A vzhledem k tomu, že jedna má kamarádka je narozená brzy ráno a vstávání jí nedělá potíže, troufám si odhadovat, že na mé teorii bude asi něco pravdy.
Kdybych potkala člověka, který vynalezl budík, rozhodně by nemohl počítat s tím, že se budeme kamarádit. To ani náhodou! Pěkně bych mu počala vysvětlovat, jak hrůznou věc to stvořil. Neznám protivnější věc, než je budík. Přesněji řečeno budík, se kterým jste večer učinili domluvu, aby vás dalšího rána vytáhl z postele před desátou.

Zdroj: www.dedra.cz
Boj mezi sovou a oním otravným bzučícím předmětem je věčný. Jak mu mám, krucinál, jednou pro vždy vysvětlit, že mě prostě nebaví (nebavilo a taky nikdy bavit nebude) vstávat brzy ráno. Je to jeho vina, že mám blbou náladu. Je to jeho dočinění, že lezu po bytě jako mátoha. A taky může za to, že se mnou celé dopoledne nic není. K čertu s budíkem! Amen.
Za nejlepší formu tahání nevinného člověka z postele považuji rádio. Nejlépe naladěné na nějakou stanici, která v brzkých hodinách nabízí příjemnou hudbu. Když mě vzbudí rádio, dokonce se po výlezu z měkkých teplých peřin i usmívám! Ale když vypadne elektřina, jste celkem namydlení. A učitele ve škole opravdu nezajímá, že jste měli problém s dodávkou proudu. Nebo že jste při zaznění nějakých šílených tónů rádio raději umlčeli a šli znovu zalehnout.

Zdroj: cz.123rf.com
Pamatuji se, jak jsem si před lety koupila budík. Byl docela pěkný, to zase jo. Červený. S růžovým srdíčkem na ciferníku. Ale ani to mi nezabránilo v tom, abych mu po několika dnech společného soužití dala pár facek. Avšak bylo to velice účinné. Chlapec zmlkl. Definitivně a napořád. Dnes spinká zavřený v horním šuplíčku komody. Občas si s ním popovídám, aby pochopil, že si to nemá brát osobně. Baterie jsem mu ale pro jistotu zabavila. Protože co kdyby, náhodou, dostal chuť mě po ránech strašit.

Jaký vztah máte se svým budíkem vy? :)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

13/11/2014

Když Vánoce buší na dveře…

… nejdu jim otevřít.
Ano, pochopili jste správně. Neslavím Vánoce. Ze dvou prostých důvodu. Už je to pár let, co mi tahle křesťansko-materialistická mánie vypadla z oka. Kupovat na povel dárky a tvářit se, že to dělám proto, že se před mnoha a mnoha stovkami let narodil Ježíš, to není nic pro mě. Nehledě na to, že Ježíš se vůbec nenarodil 24. prosince, jak nám je vesele vtloukáno do našich hloupých hlaviček už odmalička.

Na začátek troch osvěty. Ono to bylo vcelku jednoduché. Pohanské svátky slunovratu se slavili (logicky) 21.12. No a protože křesťané potřebovali, aby lidé slavili Vánoce, tak je (logicky) zařadili do podobného data. Tohle je ten první, a možná i hlavní důvod, pro mě Vánoce nechávají chladnou. Vám by nespadly hračky do kanálu, kdybyste zjistili, že se Ježíš nenarodil na Štědrý den?

Zdroj: www.living.cz
Druhým (a posledním) důvodem, proč neslavím Vánoce, je ten, že nemám ráda marketingové výplachy mozku. Teda, koupit někomu dárek proto, že mu chci udělat radost, je jedna věc. Proti tomu nic nemám. Ba naopak. Moc mě baví vybírat dárečky pro blízké osůbky. Ale během po obchodních centrech a v záchvatu šílenosti shánět něco, čím bych lidi z donucení obdarovala, to pro mě jaksi postrádá smysl. Všimli jste si, jak často lidé nadávají, že musí koupit dárky? Vždyť je to naprosto směšné…

A ještě je tu jeden faktor, který mi vánoční svátky znechutil. Všudypřítomné nevkusné třpytivé ozdoby. Čím kýčovitější, tím lepší. A čím dříve je obchodníci vytáhnou, tím lépe. Protože nazdobit krém na konci září je sakra pozdě. Doufám, že je z toho dostatečně cítit onen ironický podtón.

Zdroj: www.vanoce-silvestr.cz

Nuže, abyste tomu rozuměli, nemám nic proti křesťanům (ačkoliv oni by mě asi zaškatulkovali jako pohana). Ani proti třpytivým ozdobám (jeden svícen z různých druhů sklíček ale úplně postačí). A proti dárkům už vůbec ne (kdo by je nemiloval, že). Jen mi vadí, jak se postupem staletí ze svátku oslavujícího zimní slunovrat stala křesťansko-materialistická mánie. A že se z něj vytratilo to nejdůležitější, totiž užívání si klidu, pohody a společnosti blízkých lidí.

A jestli ještě někde uslyším, že Vánoce jsou svátkem klidu a pohody, tak z toho asi dostanu záchvat smíchu.


Ne, nebudu vás odsuzovat za to, že slavíte Vánoce. Vy mě ale, prosím, zase neodsuzujte za to, že vítám slunovrat, nekupuji dárky a nezabíjím nevinné kapry. I když, možná dostanu bod k dobru za to, že miluje bramborový salát a každý prosinec se cpu lineckým cukroví…

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram