25/05/2016

... když najednou někam zapadáš

Pamatuju si časy, kdy jsem jako dítě měla pocit, že nikam nepatřím. Teda, kromě rodiny. Když se nad tím tak zamyslím, nejjednodušším obdobím byla školková fáze. Tady si tak nějak hrál každý s každým a nebyl problém. I když ... občas se holky servaly o nějaký kočárek a já jakožto neprůbojný tele skončila s tím nejhorším, totiž tím odřeným bez střechy. Tak jsem si šla hrát s klumama. Třeba na rodinu. Nebo jen tak se stavebnicí.
Základka pro mě byla de facto nutným utrpením. Nebo takhle, první stupeň byl vcelku fajn. Měla jsem pár kamarádek z vedlejší lavice, které bydlely v sousedství a se kterýma jsme po škole do pozdního odpoledne skákaly gumu nebo je tak lítaly mezi bárakama. A přesně tou dobou jsem potkala svou nejlepší kámošku, se kterou se dnes známe už osmnáct let!
Jo, jo ... druhý stupeň ... nejtěžší období života. Doma to nebylo zrovna snadný, a navíc se ve mě tou dobou začal probouzet knihomol a vnitřní kreativec, a já tak o přestávkách i po škole raději seděla někde o samotě v koutě a četla knížky od Jacqueline Wilsonový nebo Anthonyho Horowitze. V nějakých dvanácti jsem si usmyslela, že budu spisovatelkou (nebo něčím v tom smyslu, čemu se dneska říká copywriter), a tak jsem psala, psala a psala. Všude. Kdekoliv. Ve škole, doma po škole, na dovolený, večer před spaním ...
Střední se dala snést. I když jsem měla nevyřčenou nálepku podivnínky, která je zkrátka krapet jiná než ostatní holky v jejím věku, měla jsem tu jednu kámošku, který jsem s držela, a byl pokoj. To, že mě někdo drbal, mě moc netrápilo. Protože tu vždycky byla kniha nebo věrný papírový blok, a ty mě vždycky bez keců vyslechly.
No, vysoká, hm ... to vám nebylo o moc jiné. První dva roky jsem byla tak nějak sama za sebe. Možná až moc. Štvalo mě dělat seminární práce ve skupinách. Protože to se člověk často musel paktovat s lidma, který do tý doby maximálně pozdravil na chodbě. Až když mě v druháku učitel vyrazil od zkoušky, na opravným termínu jsem potkala spřízněnou duši, která je dodnes mou blízkou přítelkyní, které si moc vážím.

Avšak víkendem, který mi změnil život, byly ty čtyři dny po státnicích, kdy jsem díky neuvěřitelné shodě "náhod" našla něco, co jsem tak dlouho nemohla najít. Našla jsem naprosté pochopení pro to, co jsem vždy v srdci cítila jako správné. Od pátku třináctého června jsem začala potkávat úžasné lidi, se kterýma se dodnes moc ráda vídám. A v několika z nich jsem našla tak skvělé přátelé, že budu osudu asi vždy vděčná, že mi je poslala do života. Přátele, kterým mohu říct všechno a o kterých vím, že mi stojí za to, aby jim odpustila, když mě občas těžce naserou svým cynismem, ironií či nevyžádanou prostou upřímností. Přátele, se kterými vzájemnou pomoc bereme jako nevyřčenou samozřejmost (a nikdy nečekáme, že za pomocnou ruku dostaneme něco nazpět).
A ano, abych nezapomněla! Díky bláznivému desetiměsíčnímu pobytu v Praze, který mi přinesl mnoho náročných životních zkoušek, jsem získala báječnou kamarádku, který byla nějakou dobu mou spolubydlící a která jako jeden z mála lidí pochopila ty podivné procesy v mé hlavě i na duši. A která miluje Jana Nerudu stejně, jako já miluju Karla Hynka Máchu. A že to nechápete? Ani nemusíte. Protože já vím, že ona to pochopí.

Děkuji vám všem, kdo mi dáváte pocit, že někam zapadám. Vám, kteří mě pomáháte utvrzovat v tom, že cesta, kterou jsem si zvolila, je ta správná (i když mě tolik lidí nechápe a někdy i odsuzuje). Vám, kteří mi připomínáte, že jediný, kdo může změnit můj život, jsem já sama. Se svou svobodou, nezávislostí, občas až přehnanou upřímností a neutuchající vírou v to, že svět se dá zachránit.

S láskou, Zuzi

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

30/04/2016

Zamávejte materiálu. A žijte pro skutečné hodnoty!

Dobře, nebudu si tu hrát na svatou ani blahořečenou. Jsem člověk, který žije v realitě. Jsou materiální věci, bez kterých si život představit nedovedu. Ale nechci se nechat ovládat hmotou. Chci ji jen využívat ku svému prospěchu. A to jen takovou hmotu, kterou opravdu nezbytně potřebuji. Teda, ne že bych si pořád kupovala jen věci, které jsou skutečně nutné. Taky si občas koupím veganský make-up, tričko jen proto, že se mi líbí, nebo svíčku nebo dekorativní polštářek. Ovšem všeho s mírou.

Nuže, dříve jsem bývala spíše materialista. Žila jsem více ve hmotě než kdesi v duchovním prostoru. Život jde ale dál a já zastávám názor, že bychom na sobě měli stále pracovat a vyvíjet se k lepší a vyzrálejší verzi sebe samých. A za ty poslední dva roky jsem ve vnímání materiálu dosti postoupila (tedy, alespoň v to doufám).

No a tak mi nejde na mysl, proč tolik lidí žije stále pro materiální věci. Pro něco, co nemá skutečnou hodnotu. Mnozí si to ani neuvědomují, ale za ty peníze, které prošustrují tím, že si pořizují nesmysly, by se dalo pořídit spoustu užitečnějšího. Se skutečnou hodnotou.

Ne, nechci si vydobýt nálepku „kritik módních a kosmetických blogů“. Jen se to nabízí jako dobrá ilustrace. Vážně nedokážu pochopit, že někdo může být blahem bez sebe, když dostane dvacet dalších různobarevných rtěnek, aby si je jen tak vyzkoušel, a záhy na ně napsal „nestranný“ názor. Ne, nezávidím. Taky mam rtěnku. Jednu. Vínovou. Ale vím, že ji skutečně využiju, při zvláštních příležitostech. A už vůbec nechápu, že někdo jen tak dostane luxusní kabelku jen proto, že má tzv. velkou sledovanost. Ne, nechtěla bych kabelku od Chanela. Protože ke štěstí mi stačí můj milovaný květovaný batoh.

Berte to prosím jako příklad. Neútočím tím na módní a kosmetické blogery. Jen raději žiju skutečnými hodnotami. Místo toho, abych ráno trávila hodinu v koupelně tím, že si budu načesávat vlasy (pomocí přípravků, jejichž jména neumím napsat), dělat složitý make-up (sestávajícího se z částí, které ani neumím pojmenovat), vymýšlet „super cool“ outfit a vychytávat ty nejlepší podmínky pro nafocení „randomu“, raději strávím čas u snídaně s rodinou. Ne, nemám potřebu si svou „úžo“ snídani fotit na instagram. Neláká mě chodit do stylových kaváren, abych se mohla pochlubit dopoledním „latéčkem“. Netoužím po tom, aby ostatní obdivovali „ňúin“ z mého šatníku (protože nové ponožky a obyčejné tričko stejně nikoho nezajímají). A pečlivě kolem sebe skládat odpolední svačinku ve společnosti módního časáku … na to stejně nemám čas. Musím totiž jako normální člověk taky někdy pracovat.

To byla jen taková metafora. nebo možná spíše metonymie. Chtěla jsem tím vším vlastně říct jen jedno. Žijte pro skutečné hodnoty. Užívejte si přítomnosti svých blízkých, aniž byste měli potřebu společné chvíle zachycovat na instagram. Vezměte si na sebe klidně vytahané staré tričko a „fádní“ džíny, pokud se v tom cítíte dobře. Namažte si obličej obyčejným kréme, pokud ho máte rádi. A klidně si doma v klídku uvařte meltu s bio mlékem. Každému může být jedno, že se celý den válíte doma v pyžamu, že se nemalujete, že nosíte „nevkusné“ oblečení, že pijete něco, co není dostatečně „kůl“. Žijte podle sebe. Kvůli sobě. Jedině tak budete skutečně šťastní. Ale na to si stejně musíte přijít sami …


P. S.: Ano, jsem kousavá. Asi jako každý (5krát podtržený) Štír. Už jsem taková. A nehodlám to měnit ;)

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

27/04/2016

PuroBIO: dokonalý tekutý make-up!

Krásné ráno!

Říkám vám na rovinu, že na make-upy jsem setsakra náročná. Tedy přesněji... moje pleť. Je hodně mastná a zároveň citlivá. A tak jsem dlouho hledala make-up a pudr, které by mi pleť dobře zmatnily, a přitom mi neucpaly póry a nezpůsobily nějaké podráždění. Hm... nemožné. Vyzkoušela jsem kdejaký make-up (včetně pár produktů z lékárny) a matující pudry, ale výsledek byl vždy stejný. Do nějakých tří čtyř hodin po nalíčení jsem opět měla pleť mastnou, a musela tak opět vytáhnout pudr (což není zrovna ideální). Večer při odličování pak má pleť trpěla - zanesené póry, drobné pupínky a místy dokonce drobné suché šupinky. Už jsem ztrácela neděje...


... když najednou přišel zázrak. Dokonalý make-up! Ne, nekecám (a opravdu mi za to nikdo neplatí). Tento zázrak nese jméno puroBIO Tekutý make-up. PuroBIO je skvělá italská biokosmetika, která je vhodná i pro vegany a kterou seženete výhradně v Biooo. Veškeré jejich produkty, které jsou u nás k dostání, mi již prošly rukama a mohu s čistým svědomím říct, že jsou opravdu kvalitní.

Má elegantní matný obal, který se mi moc líbí!

Odstín 01 je vhodný pro porcelánovou pleť s neutrálním podtónem.

Make-up v akci (na denním světle). Sami můžete vidět, jak pěkně kryje.

Po prvním otevření tubičky jsem byla trochu překvapená krémovější konzistenci make-upu, ale musím říct, že se nanáší a roztírá fakt skvěle (ideálně plochým štětcem na make-up) a navíc i rychle schne. Má i kvalitní krytí - menší nedokonalosti zakryje výborně, aniž by vytvořil dojem masky.  Na pleti je moc příjemný, takový hebký, a při dotyku je cítit, že obličej nevysušuje, ale naopak ho díky rostlinným olejům a bambuckému máslu hezky vyživuje a hydratuje. No a co je úplně úžasný - vydrží po celý den krásně matný (jasně, pleť se trochu leskne, ale je to takový ten přirozený lesk). Když ho večer (po nějakých 12 hodinách) odličuju, mám obličej heboučký jako mimino a bez ucpaných pórů!

Tento boží make-up vhodný pro všechny typy pleti pořídíte na biooo.cz (případně v Praze v Kotvě) za 377 korun/30 ml, což je podle mě na biokosmetiku příjemná cena. :) Vyrábí se celkem v 6 odstínech, takže si jistě vybere každý.

Co vy a přírodní make-upy?

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram

24/04/2016

puroBIO: Veganská dekorativní kosmetika z Itálie je tady!

Krásný den, moji milí!

Při mé práci copywritera se mi do rukou dostaly již desítky kosmetických produktů. Nejeden z nich mě zaujal, protože pracuji pro biooo.cz, a tak se jedná vždy o biokosmetiku. V dubnu jsem měla skvělou příležitost vytvořit kompletní český popis pro dvě italské značky (Mille Ulivi a puroBIO), které jsou k sehnání výhradně u biooo. Řeknu vám, chvílema do byla docela sranda, jelikož zrovna dekorativka puroBIO má web kompletně v italštině bez možnosti přepnutí na anglickou verzi. Ale všechno jsme spolu se strejdou Gůglem zvládli!

No, nikdy jsem nebyla zrovna make-up maniak. Jediné, s čím si vystačím, je make-up, korektor, domácí rtěnka, pudr a občas trocha řasenky, případně linky (ale to už musí bejt). No ale když jsme minulý týden začala vytvářet produktové popisky pro značku puroBIO a měla v ruce testery, vznikla láska na první setkání. Tak úžasnou dekorativní kosmetiku jsme v ruce ještě nedržela! A že jsem fakt náročné děvče s citlivou pletí. Tahle italská kosmetika je plná přírodních výtažků, je opravdu kvalitní a vhodná pro vegany. Většina výrobků má navíc i certifikát Natrue (více o certifikátech např. zde).


Dekorativní kosmetiku již nyní najdete buď v kamenné prodejně bioo v Praze v Kotvě, nebo na e-shopu. Třeba řasenka vyjde na nějakých 270 a make-up na 370, což je podle mě na kvalitní biokosmetiku cena dosti příznivá. :)

P. S.: Již brzy se můžete těšit na recenzi několika produktů (skvělou řasenka, božský make-up a hedvábně jemný pudr).

Bloglovin    |    Facebook    |    Instagram