16/09/2017

Co mě nemoc naučila

Trochu jsem otálela, zda se chci něco takového psát. Nejsem typ člověka, který by se příliš svěřoval. Jedině těm pár blízkým lidem, i když je spousta věcí, které o mě neví. A mluvit o zdravotních problémech není zrovna tím, co by mi šlo nejlépe. Přeci jen je to dost choulostivé téma. Ale říkala jsem si, že to může inspirovat ty z vás, kteří si prošli/prochází něčím obdobným.

Asi před dvěma lety, když jsem byla na běžné prohlídce, přišla moje doktorka na to, že mám sníženou funkci štítné žlázy. Nebylo to ale nijak dramatické, takže zatím nebylo nutné, aby se to nějak řešilo. Bohužel jsem následující rok zažila až příliš stresujících událostí (smrt dvou členů rodiny, vážnou nemoc blízké osoby, problémy s prací, bydlením apod.), které mi spoustu z projevů hypotyreózy zhoršily. A přede mnou stála otázka, zda jít do hormonální léčby, nebo to zkusit jinak.

Protože jsem člověk, který věří v sílu přírody a také tomu, že každá nemoc má svůj původ v naší duši, rozhodla jsem se pro bylinnou léčbu a homeopatika. Později jsem přidala ještě aromaterapii a reflexní terapii. Věděla jsem, že to nebude lehké. A upřímně, byly chvíle, hlavně na začátku, kdy mi bylo tak zle, že jsem netušila, jestli to zvládnu. Všechna snaha se ale vyplatila. Když jsem před týdnem byla na odběru krve, všechny hodnotu už byly v normě. Ty nejhorší problémy už mám za sebou, i když mě pořád trápí zhoršená kvalita vlasů a ještě pár "méně důležitých" věcí. Ale ono to chce čas, tělo nejprve potřebovalo získat sílu k tomu, aby mohly začít správně fungovat ty nejdůležitější orgány.

A co mě moje nemoc naučila?

1. Nehrát si na hrdinu.
Bývala jsem typem člověka, který chce za každou cenu všechno zvládnout. Klidně jsem pracovala do půl jedné v noci, jen abych splnila vše, co mé šéfové přišlo nutné. I v ostatních oblastech jsem si chtěla se vším poradit sama. Nikomu jsem neřekla o pomoc. I když by mi bývali rádi pomohli. Po určité době se ale přestali ptát. Proč by se taky ptali, když jsem o to nestála, že? Dnes už ale vím, že není nic špatného na tom, nechat si občas pomoci. Něco odložit, protože na to nemám sílu. Nechat věci na jindy, protože se to prostě neposere. A taky už konečně chápu, že ne vše musí být dokonalé.

2. Pořádně jíst
Jojo, být vegetariánem je zodpovědnost. Není to jen o tom, přestat jíst maso, a místo něj si dát třeba tofu. A moje tělo by dalo jasně najevo, že takhle teda ne. A tak si už nějakou dobu hlídám, abych jedle pestře a měla dostatek jódu, železa, vitaminů skupiny B apod. Člověk má hned více energie a cítí se celkově lépe.

3. Odpočívat
Zklidnit se a nespěchat. Dělat věci svým tempem. Docela dlouho jsem lítala jak blázen, což taky přispělo k mým zdravotním potížích. Nakonec jsem ale definitivně zjistila, že to pro mě není. Jsem raději pomalá. Pečlivá. A klidná. Občas to někteří špatně snáší a mají mě takříkajíc za spící pannu. Ovšem mě to opravdu vyhovuje, protože se pak cítím lépe a také mnohem více vnímám svět kolem sebe. Asi je to i jeden z důvodů, proč už mě ani trochu neláká žít ve velkém městě.

4. Dát sama sebe na první místo
Upřímně? Tohle bylo asi nejtěžší. Měla jsem strach, že mě lidé odsoudí. Že se urazí. A tak. No, neskutečná pitomost. Měla jsem pocit, že to, že se staráte v první řadě sami o sebe, je něco špatného a že se za to musíte omlouvat. Ha ha. Teď už vím, že je důležité zajímat se v první řadě o sebe. Dělat věci kvůli sobě. A přestat řešit problémy druhých, i když je máte rádi. Protože každý by si měl řešit to svoje. Tím nechce říct, že bych se stala sobcem, to ne. Ale vím zkrátka, kdy nemám sílu na to, abych poslouchala problémy jiných.

5. Rozmazlovat sama sebe
Tohle trochu souvisí s předchozím bodem. Ale je to neméně důležité. Naučila jsem se dělat radost sama sobě. Jít občas na kafe. Nebo na dort. Užít si chvilku o samotě s k´prima knížkou. Vypnout večer fejsbuky a před spaním tak trochu meditovat. A taky není nic špatného na tom, koupit si něco naprosto zbytečného. Pořídit si to jen tak, protože se vám to líbí. Třeba nový tričko. Nebo se prostě sbalit a vyrazit na pár dní na výlet. Třeba na Moravu. Nebo si přihlásit na drahý kurz jógy. Protože jste člověkem, se kterým žijete neustále, měli byste ho zkrátka pořádně rozmazlovat.

6. Být víc sama sebou
A neřešit, co si o tom kdo myslí. Když je vám blbě, více se ponoříte sami do sebe. Naučíte se vnímat to, jak promlouvá vaše duše. V lepším případě ji i začnete poslouchat. Najednou tak zjistíte, co chcete doopravdy dělat. Ideálně to i začnete dělat. A jak nejlépe poznáte, že jste sami sebou? Spousta lidí vás přestane chápat. Budou na vás koukat jako na cvoka. Někteří se s vámi přestanou bavit. A vám tu bude úplně jedno. Protože se budete cítit sami sebou. A jako bonus vám do života začnou přicházet stejně naladění lidé. Za to vám ručím. :)

Mějte se krásně, Zuzi

03/07/2017

Holky be silikonů

Říká se, že nikoho v životě nepotkáváme jen tak. A pod tuhle větu bych se mohla podepsat. Až teď zpětně si uvědomuji, že některé z těch nevydařených vztahů mě přivedly k myšlence začít to, co dnes nese jméno Holky bez silikonů. A kdybych úplnou náhodu před cca. půl rokem nepotkala svou bezva kámošku, která je podobného smýšlení jako já, nikdy by nezačalo vznikat tohle všechno.

A o čem to mluvím? O Holkách bez silikonů. Ač to zní trochu perverzně, můžu vás ujistit, že nic takového to není. Holky bez silikonů jsou zaměřené na domácí přírodní kosmetiku. A proč? Protože spousta věcí, za které mnohdy platíme až přehnané sumy peněz, se dá doma vyrobit za pár korun.


Na webu najdete návody na to, jak si můžete snadno a levně vyrobit přírodní kosmetiku v domácích podmínkách. Dočtete se také o jednotlivých složkách v kosmetických produktech, těch škodlivých i prospěšných. Současně dáváme dohromady také herbář bylinek pro zdraví těla i pleti a zaměřujeme se také na recepty bez lepku, mléka či cukru. A v blízkých měsících také přibude pár věcí, které jsou zatím překvapením. ;)

Když jsme hledaly vhodný název, trochu jsem jsem si pohrávala s názvy různých složek kosmetiky, až z toho vznikly Holky bez silikonů. Protože silikony s kolegyní nechceme jak pod tričkem, tak ani v koupelně. A pak už se postupně začal rodit projekt, který nás stále stojí a bude stát nejen dost peněz, ale taky energie. Když ovšem děláte něco s láskou a skutečně vás to naplňuje, času ani našetřených úspor vám líto není. A že to třeba nevyjde? I to je možné. My to ale vzdát nehodláme. Protože kdo to nezkusí, ten nic nezíská.


Má-li vaše srdce blízko ke všemu přírodnímu bez zbytečných vycpávek, můžete také kouknout na naše sociální sítě v podobě instagramu či facebooku, kde vám neunikne žádná novinka. :)

Mějte krásný den!

20/04/2017

Yaa-Saam -Baby

Ha! Zas jeden příspěvek, pro který nemám v záhlaví štítek. No ale i tak tady musí být! Protože se týká jedné fajnové české firmy. A místní výrobu se srdcem moc ráda podpořím. Zrovna dnes jsem si koupila krásný keramický hrnek, který je imitací plecháčku a má dokonce i takové ty rádoby vady. Příští týden mi ještě dorazí arašídová másla made in Czech republic. A o tom, co jsem si objednala včera, pohovořím zas jindy ...

Tentokrát je královnou dne Yaa-Saam. Jde o firmu dvou mladých maminek, jedna je z Brna, druhá z Prahy. Karolínu, můžete znát z blogu Food Paper Travel (dříve Plum Foolery). Holky začaly během mateřské šít pro své děti, a protože je to nadchlo, začaly své kousky nabízet i světu. V jejich e-shopu najdete třeba tepláčky, mikiny, šatičky, čepice, ale třeba i deky nebo plenkovníky. Všechno je vyráběné z krásných látek.



Já jsem se jaksi zamilovala do dek s minky látkou (to je ta fialová na fotkách), ale jelikož potomka ještě nemám a žádného prcka v okolí nemáme, napadlo mě, že vyšlu prosbu, zda bych si takovou deku nemohla objednat ve větším pro sebe. :D

Mé přání bylo vyslyšeno. S Péťou jsme se na všem domluvily, já si na internetu vybrala požadované látky (původně jsem chtěla minky fuchsiovou, která je ale v reálu spíš světle malinová), a pak už jsem jen čekala, až zazvoní pošťák. No a včera jsem přišla domů, a čekal na mě balíček s nádherně ušitou dekou, která se nám všem moc líbí. Dokonce i naší králičí slečně, které když se něco nelíbí, takto dá jasně najevo prskáním.

Ač dodání trvalo o něco déle (byl problém s dodavatelem látek), jsem moc a moc spokojená. A vám všem určitě Yaa-Saam-Baby doporučuji! :)

12/04/2017

Jabloňová panna

Jelikož jsem vám o víkendu na facebooku slíbila nějaké fotky z výletu a jsem člověk, který dané slovo dodržuje, můžete se v tomto příspěvku pokochat jarní přírodou. Ne že bych si myslela, že jste celý víkend prováleli na gauči, a rozkvétající příroda vám tak uniká ... Ale ona prostě ten nový, probouzející život je tak kouzelný, že si to samo říká o pár fotek do sbírky.
Tentokrát mi společnost dělala taťka. Dali jsme si pozdní oběd, v klidu prošli trhy a koupili nějakou tu velikonočně-jarní dekoraci. Potom už jsme se vydali o pár kilometrů dál, do krásné přírody na kraji města, kde kdysi žili keltové a kde to dýchá klidem a harmonií.
Jak jsem se tak rozplývala nad těmi rozkvétajícími stromy, vybavila se mi pohádka Jabloňová panna od mého milovaného Karla Jaromíra Erbena. Tenhle příběh patří mezi mé nejoblíbenější a vždycky mě dojme, když pročítám jeho řádky. Také máte mezi pohádkami svou srdcovku? :)








Tohle sice není jabloň, ale je to taky krasavice trnkózní!